kOmický blog CCXXIII.

Některé příčiny bolesti hlavy mohou býti zpočátku příjemné. Dokud se k této obtíži nepřiadá ztráta čichu...

Euforie z pokroků rekonstrukce koupelny vydržela několik dnů (umočněna dvěma kbelíky hydroizolace zakoupené manželem). Místo radostné aplikace jsem ulehla. Marně jsem se pokoušela bolest hlavy zvládnout u monitoru (nezabírajícím) analgetikem, až jsem zaznamenala nápadnou absenci pachů a vůní. Pochopitelně neztratily se podněty, pouze schopnost čichových receptorů je vnímat. Třetí den jsem nevstala a pochopila, že je třeba kontaktovat lékaře.

Nemoc představuje poučení, že je třeba dávat pozor na přání - nedávno neuváženě vyjádřená touha  "být doma a nic nedělat" se splnila doslovně. Třeštící hlava půl týdne znemožňovala cokoli kromě lehu a spánku. Absence čichu mi zásadně nevadila, (neschopnost cokoli dělat ano).

Paní v pocákaném zrcadle, která na mě znaveně hleděla, se na nemytých vlasech začaly tvořit dredy. Nad špinavým umyvadlem si alespoň jednou za den vyčistila zuby. Příjem potravy chabý, přítomnost drobků rýžových chlebíčků v posteli nevýznamná. Cestou míjené chuchvalce prachu nevyvolávaly potřebu hledat smeták, takže situace byla každopádně vážná.

Snaha o institucionalizaci nemoci se ošetřujícímu lékaři nepodařila, systém e-neschopenky k mému RČ nepároval zaměstnavatele. Kontaktovaná odpovědná osoba za tři dny nedosáhla změny, pročež jsem atakovala správu sociálního zabezpečení. Dámu na opačném konci "drátu" překvapilo, že můj poslední záznam je starý pět let (ukončení rodičovské dovolené), nicméně chybu v systému opravila. Následným telefonátem lékaři jsem dosáhla uvedení reálného a úředního stavu do souladu.

Dle instrukce jsem se objednala na testy. Navzdory bolavé hlavě mě pobavilo, že nejbližší volný termín ve FN Bohunice byl za dva týdny. Usoudila jsem (mylně), že to budu již zdravá nebo mrtvá - a hledala dál v jiných zařízeních. Výsledkem byla rezervace za pět dnů.

Vyšetření jsem se trochu bála - kamarádka líčila kontakt mozku s odběrovou sadou a neovladatelně tekoucí slzy. V den D došlo mi manžel nabídl odvoz, na odběrovém místě jsme oba shlédli přes čelní sklo úkon s předchozí příchozí, který vypadal opravdu strašidleně.

S mírnou obavou jsem dámám v ochranných oblecích nahlásila své údaje, stáhla okýnko a roušku z nosu, pro jistotu zavřela oči a čekala cokoli. K mému překvapení zaznělo "hotovo", aniž byl atakován obsah mozkovny. S úlevou jsem poděkovala a opět překryla nos ochranným prostředkem. Výlet mě zcela vyčerpal, za řidiče jsem byla vděčná. A v přímém kontaktu se rovněž zvýšil můj respekt ke zdravotníkům.

Výsledek z laboratoře mi pípnul v sms: negativní. Pokud lékaři východní medicíny umí diagnostikovat z jazyka či dlaně, západní je současnou dálkovou diagnostikou jistě trumfli. Můj ošetřující lékař s ohledem na přetrvávající klinické příznaky (a nepřesnosti testů) doporučil dále zachovávat covidovou obezřetnost a setrvat na lůžku. Po ničem jiném jsem ani netoužila, ačkoli bezmocné povalování doplněné přítomností všech rodinných příslušníků snáším špatně.

Drahý choť pracuje z domova, stará se o výživu potomstva a po večerech a o víkendu v montérkách zvelebuje domov. K zásobám potravin má sice poněkud odlišný přístup, nicméně žena, které se třesou nohy i při přípravě čaje, si netroufá vznášet jakékoli - natož kritické - připomínky. Nezmohla se ani na protest, při aplikaci čidla v ložnici a monitoru v chodbě.

Jsem vděčná za péči, které se mi dostává a také za nulové projevy nákazy u ostatních členů domácnosti. A koupelna bude muset vydržet, než se navrátím do provozuschopného stavu.