Advent zahájily naše děti v omickém domku výměnou puntíkového igelitového ubrusu na jídelním stole za obdobný s motivem vánočním. Tatínkův seznam na hustě popsaném archu formátu A4 (zahrnující položky jako zaizolovat rouru, protáhnout kabely, položit podlahu, přiříznout dveře, dozdít zídku a asi třicet podobných) se na něm obzvláště vyjímá. Zejména v kontrastu s adventním věncem, který vyrobil náš puberťák; světlo zapalovaných svíček příležitostně ozařuje naše dílčí úspěchy a veškeré resty.
Abychom udělali otci rodiny radost, trávíme předvánoční čas rozjímání v montérkách. Pravděpodobně v touze odškrtnout maximum položek se rapidně zvýšila i manželova pracovní výkonnost. Za dva týdny a především dva sváteční víkendy jsme vykonali práce jako běžně za minimálně dva měsíce.
Podlahy v šatně i spíži byly za vzácné rodinné synergie pokryty samonivelační hmotou, přičemž v prvně jmenované místnosti jsme již téměř dosáhli výškové úrovně přilehlého pokoje. Manžel s dětmi nařezal dřevo na zapůjčené obří pile, aniž se u toho kdokoli připravil o periferní část(i) horní končetiny. Nasekaná polínka byla vyskládána do výklenku vedle (bohužel stále nezapojených) krbových kamen. Hlavní dřevorubec zprvu kritizoval přibližně centimetrovou odchylku uložení - než pochopil, že při sesychání dřeva v interiéru průběžně dále dochází k drobným posunům.
Část víkendů věnovali otec a syn protahování kabeláže a zapojování nejrůznějších "krabiček", o jejichž funkci mám většinou matné tušení (a někdy ani to ne). Zábavné byly především části cablemanagementu, kdy jeden s mobilem na uchu stál na půdě a druhý v obýváku. Moje následná osobní zkušenost pod střechou (při doplňování chybějících stropních izolací) byla taková, že s jistotou najdu jenom komín. Příjemně mě překvapilo, že se všechny děti dokázaly do činností směřujících ke splnění tatínkových přání zapojit a ani se u nich nepohádaly.
Jako pomocník s technikou se osvědčil pubertální syn, proto mi svěřili lžíci - zednickou. Jakkoli jsem před přibližně měsícem kategoricky odmítla osobní účast na přizdívání zídky na toaletě; úkoly na seznamu je třeba odškrtávat. Po pár hodinách přiřezávání ytongu jsem s výsledkem překvapivě spokojená. Otázka zní, jak budou spokojeni instalatéři při montáži. Autor domácího seznamu už hloubá, že zakoupí obkladačky, abych jimi mohla svoji novou stěnu pokrýt. Podotýkám, že tato položka se na seznamu nevyskytuje. Budeme-li mít funkční druhý záchod - mimo frekventovanou koupelnu - budu za něj vděčná, a to bez ohledu na vzhled povrchu stěn.
Spižírna se vyvíjí velmi nadějně. Loni na Vánoce k ní milý choť zkracoval pilou dveře v kuchyni ve chvíli, kdy jsem vařila rybí polévku. Po roce má již funkční osvětlení, větrání, obroušený trám a dva nátěry na omítce. Z toho druhý jsem aplikovala, když otec mých dětí jednoho večera setrval na firemní akci. (Přesvědčeně sliboval, že v sedm bude doma, aby v devět volal, zda pro něj mohu přijet.)
O pár dní později jsme se zákonným protějškem zkusmo vyrobili i dva "žebříky", na kterých by později měly být umístěny police. Naměřila jsem to výborně, vzdálenost od zdi k zásuvce jsem šířkou budoucího regálu překonala. Bohužel - ze zcela nepochopitelných důvodu - namyšlená výše spodní poličky umístění zásuvky přesně odpovídá. Mám se ještě co učit; ale nic není ztraceno, ve skladu potravin mají být dva regály a zásuvka je naštěstí pouze jediná.
Vánoční atmosféru nám vylepšují nevelcí motýlci volně se pohybující po domě, ale odhalení jejich zdroje odkládám na dobu, kdy budu rodinné zásoby pohanky, mouky a luštěnin stěhovat z provizorních regálů v zádveří. Doufám, že to bude opravdu brzo.
Na manželově seznamu zbývá ještě hodně položek a adventní čas se krátí. Ale i pokud je všechny neodškrtneme, jsem si zcela jistá, že Vánoce budou. A mimochodem - zas tak hodný, aby zasloužil splnění všech přání, tatínek letos nebyl.