kOmický blog C.

Květen a červen jsou pravděpodobně příjemné měsíce, kdy vrcholí jaro a probouzí se léto. Jen si toho posledních osmnáct let často nestihnu všimnout.

Čas odpovídající přípravě a realizaci brněnské ohňostrojné přehlídky není v tomto kontextu čistě náhodný, ale zásadně determinující. Ačkoli moje účast je navenek neviditelná. 

Když jsem kouzla zákulisí akcí prožívala poprvé, byly to dva náročné týdny, ve kterých se zúročily předchozí přípravy. Poměrně živě si pamatuji, že jsem druhý víkend ve dvě ráno ležela (konečně) v posteli a vůbec nemohla spát. Na hodnotící poradě jsme byli všichni mírně pobledlí.

Po osmnácti letech se pracovní tým zredukoval na čtvrtinu, zato délka trvání akcí zdvojnásobila - stejně jako problémy s nespavostí. Produktivita práce je naší silnou stránkou. Při pohledu na ztrhané obličeje odrážející v osm večer nebo v pět ráno modravý nádech monitorů (v období, kdy akce ani nezačaly), mám obavu o zdraví kolegů i své.

Nerada přiznávám, že mi již není 25 a že boj na minimálně třech až pěti frontách mírně vysiluje. Nicméně výkony v zaměstnání jsou nevyhnutelné, klienti se dožadují masáží a děti jídla. Po úklidu nikdo doma nepláče; bohužel mi vadí, pokud se mi pantofle lepí k podlaze a naším (dosud stále banánovými bednami zamořeným) interiérem nelze projít. Naštěstí praní nepovažuji za práci a mám empiricky ověřeno, že rodinní příslušníci nevidí sušák, ani když stojí v obýváku 3 dny.

Začlenit do bohatého programu i pokračování stavebních prací je téměř nemožné. Manžel se v tomto směru projevuje jako dokonalý sabotér pokroku. Pokud se vyskytne volný den, okamžitě zorganizuje hromadnou akci; kreativně výlet nebo návštěvu, případně rodinnou oslavu.

Aby bylo doma veseleji, přibyla nám dvě koťátka. Stará se o ně hodně dcera, ale i tak tvorečci z útulku vyžadují moji pozornost nejen při nákupu potravy. Například při aplikaci masti do stále zalepeného očička, při aplikaci prostředků proti děsivému průjmu, při úklidu téhož a podobně.

V aktuálním psychickém rozpoložení jsem byla chvíli ve vážném pokušení odepsat na výzvu k udání kouzelných štěňátek – kříženců labradora s border kolií. Stále jsou mi tito čtyřnožci bližší. Naštěstí ovšem zvítězil zdravý rozum (podpořen silným nedostatkem času). Nebohý pejsek by zjevně neocenil, pokud bych ho chtěla venčit v sobotu v pět ráno, než odjedu do práce dohánět resty pracovního týdne.

Domácí resty nedoháním. Můj milý choť zvolil volné tempo, kdy každý třetí den přistaví jednu řadu ytongů na příčce oddělující koupelnu od spižírny. Při zahájení stavby jsem mu pomáhala, běhala v dešti pro tvárnice složené nahoře v zahradě a přiřezávala otvory pro stávající potrubí. To jsme postavili řady dvě. (Potom manžel odjel vyzvednout nějaké dítě se slovy, že „to musí zaschnout“). Nutno zdůraznit, že délka zdi není ani půldruhého metru a současná výška podobně.

Na rodinné oslavě jsem byla švagrem a strýcem poučena, že z ytongu jde postavit celá zeď najednou. Někde možná ano. Až za měsíc přejde ohňostrojné šílenství, vrátím se ke zvelebování rodinného sídla. Postavíme i druhou příčku, omítneme kolem dveří v kuchyni, vylijeme kousek dodělané podlahy samonivelační hmotou, odstraníme starý obklad, zavoláme instalatéra…

Stále věřím, že do Vánoc budeme mít normální kuchyň, spižírnu, druhou toaletu a možná i funkční sprchový kout. Zjevně nevyléčitelná optimistka.