kOmický blog LXVI.
Spíše naopak. Pravidelně na konci roku chytám střevní virózy, zákeřné chřipky nebo případně žlučníkové záchvaty. Letos zvítězila poslední varianta.
Myslím, že tradiční smažený kapr s majonézovým bramborovým salátem rozhodí i silnější jedince. Natož chcípáčky mého kalibru, kteří ho konzumují tři dny. (Protože to přece nevyhodím, když to děti už nechtějí). Kapr byl ovšem jenom začátek.
Pokračovala jsem neuváženě fast foodem. Důvod byl pragmatický – manžel potřeboval utratit stravenky v expiraci. Mezi svátky bylo navrženo bruslení jako vhodná pohybová aktivita, na kterou – k radosti našich dětí – navazovala návštěva McDonaldu.
Nejmladší potomek stál na bruslích poprvé a bylo to znát. Docílili jsme pouze drobný pokrok v mezích mantinelů. A propocení byli rodiče, nikoli dítě.
V Olympii dosud nezacílili na skupinu bezlepkových strávníků burgerem chuti pilin; nezbylo mi tedy než konzumovat hranolky, které dětem hojně přebývaly u jejich meníček. Frustrována marností snahy přesvědčit prcka o potřebě skluzu na brusli jsem následně dětské porce dojídala velmi poctivě.
V neděli před Silvestrem – jako pravidelně koncem roku – proběhla tradiční zimní terasová grilovací tradice. Dobrovolně jsem se nabídla, že budu zpátky řídit, abych se vyhnula kombinaci grilovaného masa a vína. Alespoň jsem si doma zapomněla bezlepkový chleba, aby můj projev nebyl až příliš zodpovědný.
Ve společnosti kamarádů jsme strávili poměrně dost času. Děti výjimečně neprudily, dokonce vymyslely společnou hru (na kterou si ovšem půjčily prázdnou pivní láhev).
Při konverzaci jsem předestřela svůj detoxikační plán – celý leden nepít kávu a alkohol. Myslím, že mi ale nikdo příliš nevěřil. V rámci odkyselení organismu umocněné snahou o zhojení svých stále bolavých kloubů jsem se prostě rozhodla. Možná je to osobní test, co vydržím.
Během večera jsem pozřela po kusu vepřového a kuřecího masa, hromádku zeleniny, pár kousků cukroví, které jsem považovala za bezlepkové, půl deci vína a litr a půl vody. Jako Otesánek. Tělo se tvářilo, že zvládá smažené, majonézu, masné brambory, maso i sladkosti. Ale zjevně to byla jen jiná varianta „ticha před bouří“.
Silvestrovské veselí jsme odbyli v Žebětíně; organizovaně a v restauraci. Po večeři hrajeme obvykle bowling, což je ve společenském oděvu často úsměvné. Díky zkušenosti předchozích dvou let jsem si na bowlingovou část vzala raději kalhoty, ale po odházení několika striků a několika žlábků jsem se převlékla do šatů. Vlastně zejména proto, že je manžel při domácí přehlídce označil jako nejlepší možnost.
Večer uběhl rychle. Chvíli s námi pobylo šestitýdenní miminko, které ale rodiče na noc svěřili babičce. Děti si užily házení koulí na dvou drahách a potom svorně koukaly do displejů, což občas prokládaly návštěvou rautové místnosti a konzumací přeslazených tekutin. Ani já rautu neodolala, ačkoli jsem po večeři byla sytá dosti.
Po střílení špuntů a novoročním ohňostroji se losovala tombola. Koupila jsem pět lístků na recepci na poslední chvíli před půlnocí a strčila je do kapsy kabátu. Před losováním jsem pro ně poslala nejstaršího syna s přesnou instrukcí, kde a kolik lístků najde. Našel jen dva. Ale když jsem se s mírným zpožděním dostavila k losování, měly mé velké děti už dvě výhry. Není mi jasné, jak mohl puberťák nenajít ostatní lístky, ani jak se mu povedlo vzít zrovna ty výherní. Děti se radovaly z vyhrané tiskárny, aby jim tatínek rychle naděje na tisk zkazil stručným sdělením, že ji prodá. Důvodem je údajně drahý provoz.
Domů jsme se po dostali kolem druhé hodiny ranní. Prcek pochopitelně usnul už cestou.
Pokud platí, že „jak na Nový rok, tak po celý rok“, bude to utrpení.
Ráno mi bylo hrozně, večeři jsem viděla v téměř nezměněném stavu ještě jednou a zbytek dne jsem ležela neschopna pozřít byť jen vodu. Druhého jsem šla do práce s největším sebezapřením. A první letošní jídlo – 5 piškotů a 3 lžíce jablečné dětské výživy – jsem snědla 4. ledna. Pokud jsem měla v silvestrovských šatech obavy o velikost svého pozadí, aktuálně mohu být rozhodně úplně v klidu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVI.
Dvoje kalhoty nejmladšího potomka vykázaly během dvou týdnů čtyři díry na kolenou, což byl jenoznačný impuls vyrazit na nákupy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXV.
S postupujícím časem vnímám jisté střídání rolí v rodině. Část mých obvykle vykonávaných činností přebírají jiní a naopak.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIV.
Po loňském neúspěchu velikonoční výpravy na Vysočinu jsme letos trávili prodloužený sváteční víkend převážně doma.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIII.
Rybářské výpravy našeho nejstaršího potomka v kombinaci s pravidelným promítáním rodinných videí nečekaně vstupují do mých snů.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXII.
Zelený čtvrtek může být impulzem pro vaření špenátu, stejně jako predikcí barvy obličeje následující pátek.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXI.
Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXX.
Na neoprávněnou kritiku tempa rekonstrukčních prací reagoval choť defenzívně výkopem obranného příkopu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIX.
Abych se vyrovnala organizačnímu talentu milého chotě, svolala jsem sraz dávných účastníků lyžařské rekreace.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVIII.
Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVII.
Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVI.
Poslední dny v zaměstnání byly náročné - zdaleka nejen pro usilovnou snahu dotáhnout rozpracované obchodní případy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXV.
Po poslední zkušenosti s návštěvou divadla v doprovodu drahého chotě jsem se zařekla, že za kulturou budu vyrážet výhradně bez jeho splečnosti.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIV.
Pozvání na oslavu padesátin znělo jako fajn příležitost vidět kamarády z mládí a odít pohublou postavu do důstojeného hávu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIII.
Jakkoli v práci aplikuji teorii přehledného nepořádku a úkoly řadím dle důležitosti, doma vynikám především v nekonečném řetězení činností v marném úsilí o optimalizaci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXII.
Zahajovat třetí pracovní poměr za sebou s počátkem března je zajímavá náhoda (nebo projev nedostatku fantazie).
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXI.
Odpočinkové víkendy mají pravděpodobně balhodárný vliv na psychiku, nicméně nepochopitelně zanechávají zdevastované tělo.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXX.
Brzké ranní vstávání předchází pozdním odchodům. Tato věta bohužel nepopisuje prevenci, ale časovou souslednost.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVIII.
Po sobotních osmi ranních kilometrech v mrazivém lese jsem byla psychicky připravena čelit domácím výzvám.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXIX.
S potomky třetím rokem rozdělené mezi základní školu a čtyřleté gymnázium, vnímám prohlubující se nesoulad ve vývoji požadavků na jejich žáky a studenty.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVII.
Uzené se zelím a bramborovým knedlíkem mám spojené se svátečními obědy u babičky; aktualizace rodinné tradice ale pravděpodobně nemá šanci na úspěch.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 507
- Celková karma 12,81
- Průměrná čtenost 314x