kOmický blog LXV.
Mezisvátčí jsem trávila v práci. Zčásti dobrovolně, protože celodenní dohadování puberťáků je poněkud vysilující, částečně i z nutnosti, neboť konec roku a měsíce přináší řadu činností, které je nutné vykonat.
S kamarády jsme se domlouvali na relaxační návštěvu saunového světa, na kterou jsem se - navzdory vánočnímu obžerství na postavě znatelném - opravdu těšila. Ale pro nejrůznější zdravotní komplikace na obou stranách na ni nedošlo. Od té doby hloubám, do kterých městských lázní uteču rozehřát ztuhlá záda.
Při rodinné návštěvě u naší maminky se švagr zeptal, co máme na baráku nového. Jeho zájem je pochopitelný, jelikož to byl on, kdo s námi absolvoval druhou a dosti zásadní prohlídku nemovitosti před její koupí. Moje odpověď ovšem zněla: „Plíseň v synkově pokoji“.
Při jedné z invazních návštěv puberťákova pokoje vyprovokované poznámkou, že nemá ponožky, jsem pod stolem našla dva páry fusaklí, papíry od mikulášských sladkostí, dárkovou tašku, batoh… a plíseň na tapetě. Původně jsem chtěla jen náležitě demonstrovat, že jeho nedostatek potahů na dolní končetiny není způsoben mojí vinou, jelikož prádlo pravidelně peru.
Na ponožky jsem záhy zapomněla, když jsem odstrkovala stůl, improvizovaný noční stolek i postel a za pomoci chirurgické rukavice, hadru a lahve octa (a v závěru i smetákové tyče, protože za postel jsem nedosáhla) nechtěný porost ze zdi odstraňovala. Jsem si plně vědoma, že SAVO proti plísni působí účinněji, bohužel bych jím odstranila nejen ji, ale i barvu z fototapety, což mi bylo líto. Octovou očistu jsem po dvou dnech ještě opakovala a syn pravidelně zapíná větrák, aby zdivo trochu usušil.
Zůstává pro mě záhadou, proč nám zelená zrovna bytelná zeď sousedící se zastřešeným (a tudíž poměrně suchým) průjezdem. Každopádně stavební zásahy k řešení tohoto problému přichází v úvahu nejdříve na jaře.
Dalšími pokroky na domě jsem se během návštěvy snažila ohromit maminku, která nedokázala pochopit naše svátky v sevření banánových beden. (Kam ale s nimi, když šatna nemá dveře a skříní máme poskrovnu?). Nově vybourané a osazené dveře do spižírny a téměř funkční obývací pokoj považuji za úspěch, byť draze zaplacený rodinnými předvánočními rozbroji.
Zřejmě jsem alespoň vzbudila její zvědavost, neboť další den projevila zájem se k nám osobně podívat. Po poledni absolvovala návštěvu u mé starší sestry, potom se s ní přesunula za mnou do masérny, kde jsem se snažila ulevit bolavým zádům mojí neteře. Transport do Omic byl komplikovaný, jelikož jsme byli v Brně jedním autem všichni, manžel byl s dcerou někde ve městě a musely jsme na ně s mamčou čekat. Přičemž jsem si opět nadávala, že se vždycky nechám vmanipulovat do role spolujezdce, ačkoli mi stojí auto před domem.
Doma jsem mamince nabízela čaj, kávu i cukroví, ale nic nechtěla. Rychle si prohlédla dveře, které jí evidentně nijak nenadchly. Pravda, jsou to nenatřené dveře ve špatně natřených zárubních držících na stavební pěně s otvorem v neomítnuté zdi v pravém horním rohu. Ale jsou tam!
Zavítaly jsme spolu do dětských pokojů – chtěla jsem se pochlubit pořádkem u nejmladšího potomka, který jsem před svátky ve dvouhodinovém úsilí nastolila. Bohužel do něj již stihnul jeho občasný obyvatel zasáhnou po svém. Podlahu v chodbě u dětí stále považuji za vrchol domácí tvorby letošního podzimu, ale pro maminku to asi byla jen podlaha.
Přítomnost sedačky, stolu a televize v obývací části naší centrální místnosti jen zaznamenala. Po přibližně deseti minutách se zeptala, kdy jí jede autobus, ačkoli jsem se několikrát nabídla, že ji domů odvezu. Jízdní řád skýtal deset minut na oblečení a přesun na zastávku a maminka byla opravdu po čtvrthodinové návštěvě pryč. Měla toho evidentně za celý den dost. I když při odchodu alespoň poznamenala, že jsme s tím pokročili.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVI.
Dvoje kalhoty nejmladšího potomka vykázaly během dvou týdnů čtyři díry na kolenou, což byl jenoznačný impuls vyrazit na nákupy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXV.
S postupujícím časem vnímám jisté střídání rolí v rodině. Část mých obvykle vykonávaných činností přebírají jiní a naopak.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIV.
Po loňském neúspěchu velikonoční výpravy na Vysočinu jsme letos trávili prodloužený sváteční víkend převážně doma.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIII.
Rybářské výpravy našeho nejstaršího potomka v kombinaci s pravidelným promítáním rodinných videí nečekaně vstupují do mých snů.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXII.
Zelený čtvrtek může být impulzem pro vaření špenátu, stejně jako predikcí barvy obličeje následující pátek.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXI.
Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXX.
Na neoprávněnou kritiku tempa rekonstrukčních prací reagoval choť defenzívně výkopem obranného příkopu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIX.
Abych se vyrovnala organizačnímu talentu milého chotě, svolala jsem sraz dávných účastníků lyžařské rekreace.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVIII.
Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVII.
Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVI.
Poslední dny v zaměstnání byly náročné - zdaleka nejen pro usilovnou snahu dotáhnout rozpracované obchodní případy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXV.
Po poslední zkušenosti s návštěvou divadla v doprovodu drahého chotě jsem se zařekla, že za kulturou budu vyrážet výhradně bez jeho splečnosti.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIV.
Pozvání na oslavu padesátin znělo jako fajn příležitost vidět kamarády z mládí a odít pohublou postavu do důstojeného hávu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIII.
Jakkoli v práci aplikuji teorii přehledného nepořádku a úkoly řadím dle důležitosti, doma vynikám především v nekonečném řetězení činností v marném úsilí o optimalizaci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXII.
Zahajovat třetí pracovní poměr za sebou s počátkem března je zajímavá náhoda (nebo projev nedostatku fantazie).
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXI.
Odpočinkové víkendy mají pravděpodobně balhodárný vliv na psychiku, nicméně nepochopitelně zanechávají zdevastované tělo.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXX.
Brzké ranní vstávání předchází pozdním odchodům. Tato věta bohužel nepopisuje prevenci, ale časovou souslednost.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVIII.
Po sobotních osmi ranních kilometrech v mrazivém lese jsem byla psychicky připravena čelit domácím výzvám.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXIX.
S potomky třetím rokem rozdělené mezi základní školu a čtyřleté gymnázium, vnímám prohlubující se nesoulad ve vývoji požadavků na jejich žáky a studenty.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVII.
Uzené se zelím a bramborovým knedlíkem mám spojené se svátečními obědy u babičky; aktualizace rodinné tradice ale pravděpodobně nemá šanci na úspěch.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 507
- Celková karma 12,77
- Průměrná čtenost 314x