kOmický blog LVIII.
Kdybych měla více fantazie pro pojmenovávání jednotlivých příspěvků, mohl by se dnešní jmenovat „Vinyl“. (V úvahu by přicházel i název „Manžel na hokeji“. Zásadní události přichází především ve chvílích, kdy je můj milovaný na ledě – tedy každou neděli.)
Ale raději začnu od začátku. Plán na víkend byl položit podlahovou krytinu v chodbičce k dětským pokojům. Tento prostor vzniknul z části prostřední místnosti původního domku a díky němu mají všechny děti neprůchozí pokojíčky.
Donedávna jsme měli dvě díry v podlaze – jednu na rozhraní zádveří a nově vzniklé chodbičky (pozůstatek napojování topení), druhou v obýváku (jako památku na vybouranou příčku). Stálo mě hodně psychických a později i fyzických sil vyplnit tyto připomínky historie betonem. Vylévání samonivelační hmotou jsme dokonali nejprve v dětském „jižním“ křídle domu. Sice naše dílo poněkud narušil nejmladší potomek svým (v)pádem, ale podlahu i jeho obuv jsme nakonec zachránili.
Konečně bylo možno pokrýt vytvrdlou vyrovnávací hmotu podlahovou krytinou. Bohužel jsme se ale s manželem v sobotu ráno nebyli schopní shodnout na postupu, respektive směru kladení vinylových dílů. Moje představa byla plynule navázat na zčásti rozebranou podlahu zádveří a pokračovat do chodby k pokojíkům. Pravda, chodba nesvírá se zádveřím pravý úhel a při tomto způsobu položení jsou díly v chodbě příčně. Manžel chtěl naopak skládat vinyl chodbou podélně a předěl ploch na pomezí zádveří oddělit lištou. Což by ale v mých očích úplně zkazilo dojem a nákup totožného (dosti předraženého) vinylu učinilo zbytečným. Po chvíli bezvýsledného argumentování jsem navrhla kompromisní řešení – počkat do večerní návštěvy švagra a využít protřelého stavaře jako poradce.
Po obědě jsme alespoň vylili samonivelační hmotou prostor bývalé velkorysé komory, ze které má stát funkční součást obytného prostoru. Manžel míchal, já rozprostírala válečkem.
Večerní návštěva nepřekvapivě potvrdila moji teorii o navazování podlahy. Nezaschlá samonivelační hmota v obýváku zůstala nedotčena, navzdory přítomnosti čivavy doprovázející naše příbuzenstvo. Totéž se nedá říci o lahvi desetileté skotské.
V neděli dopoledne proběhla bezvýsledná návštěva obchodů s nábytkem, během které nám volaly děti, že - si jejich malý bratříček přiskřípl prstíky do šuplíku a že máme přijet, že to má asi zlomené - že nemáme jezdit, protože už je to dobré - že se dívá na pohádku a je v pohodě, i když to má oteklé…
Naštěstí informace následovaly v tak rychlém sledu, že jsme nestihli ani opustit IKEu.
Po obědě došlo konečně na vinyl. První velmi členitý podlahový díl jsme na druhý pokus správně seřízli a na třetí usadili na místo. Napojování bylo zdlouhavé, protože bylo třeba docílit zapadení „zámků“ na třech stranách současně. Pokud bychom chtěli podlahu skládat klasickým způsobem, museli bychom rozebrat půl zádveří, ze kterého by bylo nutné předem vystěhovat tři regály dočasně deponované spižírny, dvě skříně a botník. .
Aplikovali jsme společnými silami čtyři kusy vinylu, potom mě manžel opustil - odjel s velkými dětmi na jejich nedělní parkur a následně na svůj hokej.
Hnána vidinou celistvé podlahy jsem v započaté činnosti pokračovala sama s občasnou pseudoasistencí nejmladšího potomka. Naměřit (dřep), najít vhodný vinylový díl nebo jeho část, přiříznout (vztyk, přesun a klek), usadit (vztyk, přesun a dřep). V první třetině chodby telefonát, že děti se vrací domů. Asi kdybych si nevšimla. V polovině další telefonický hovor, že (cituji:) „to nemám dělat dál než po dveře“, kvůli napojení podlahy z pokoje.
Neuposlechla jsem, zkrátila podlahu ve dveřích prckova pokoje a pokračovala v dřepech, klecích a vztycích. Když se hokejista vrátil, byla jsem u konce – chodby i sil. Pomohl mi usadit poslední dva díly. Nepokryté zůstaly jen úzké prostory u dveří do pokojů větších dětí. Pevně jsem doufala, že to už manžel dodělá, byť určitě ne dnes.
Ani jsem nevečeřela, po půldenní práci jsem těžko udržela v rukou sklenku s vodou. Ruce se zregenerovaly do rána. Horší bylo, že jsem následující tři dny k pobavení kolegů i rodiny nemohla chodit, jelikož moje dolní končetiny namožené nezvyklým mnohokrát opakovaným pohybem, zarytě odmítaly spolupracovat.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVI.
Dvoje kalhoty nejmladšího potomka vykázaly během dvou týdnů čtyři díry na kolenou, což byl jenoznačný impuls vyrazit na nákupy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXV.
S postupujícím časem vnímám jisté střídání rolí v rodině. Část mých obvykle vykonávaných činností přebírají jiní a naopak.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIV.
Po loňském neúspěchu velikonoční výpravy na Vysočinu jsme letos trávili prodloužený sváteční víkend převážně doma.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIII.
Rybářské výpravy našeho nejstaršího potomka v kombinaci s pravidelným promítáním rodinných videí nečekaně vstupují do mých snů.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXII.
Zelený čtvrtek může být impulzem pro vaření špenátu, stejně jako predikcí barvy obličeje následující pátek.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXI.
Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXX.
Na neoprávněnou kritiku tempa rekonstrukčních prací reagoval choť defenzívně výkopem obranného příkopu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIX.
Abych se vyrovnala organizačnímu talentu milého chotě, svolala jsem sraz dávných účastníků lyžařské rekreace.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVIII.
Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVII.
Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVI.
Poslední dny v zaměstnání byly náročné - zdaleka nejen pro usilovnou snahu dotáhnout rozpracované obchodní případy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXV.
Po poslední zkušenosti s návštěvou divadla v doprovodu drahého chotě jsem se zařekla, že za kulturou budu vyrážet výhradně bez jeho splečnosti.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIV.
Pozvání na oslavu padesátin znělo jako fajn příležitost vidět kamarády z mládí a odít pohublou postavu do důstojeného hávu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIII.
Jakkoli v práci aplikuji teorii přehledného nepořádku a úkoly řadím dle důležitosti, doma vynikám především v nekonečném řetězení činností v marném úsilí o optimalizaci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXII.
Zahajovat třetí pracovní poměr za sebou s počátkem března je zajímavá náhoda (nebo projev nedostatku fantazie).
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXI.
Odpočinkové víkendy mají pravděpodobně balhodárný vliv na psychiku, nicméně nepochopitelně zanechávají zdevastované tělo.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXX.
Brzké ranní vstávání předchází pozdním odchodům. Tato věta bohužel nepopisuje prevenci, ale časovou souslednost.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVIII.
Po sobotních osmi ranních kilometrech v mrazivém lese jsem byla psychicky připravena čelit domácím výzvám.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXIX.
S potomky třetím rokem rozdělené mezi základní školu a čtyřleté gymnázium, vnímám prohlubující se nesoulad ve vývoji požadavků na jejich žáky a studenty.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVII.
Uzené se zelím a bramborovým knedlíkem mám spojené se svátečními obědy u babičky; aktualizace rodinné tradice ale pravděpodobně nemá šanci na úspěch.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 507
- Celková karma 12,73
- Průměrná čtenost 314x