kOmický blog LVI.

V životě se střídají světlá a "tmavší" období. Když se nic nedaří, jako například uplynulý pátek, uklidňuji se vírou, že to pozitivní v rámci zachování rovnováhy zase nastane.

V knize keltských horoskopů, (kterou jsem v nějakém pominutí smyslů či slevě zakoupila předloni), píšou, že v letošním roce bude všechno super a příští rok rovněž. Když se všechno „daří“ jako například v pátek, uklidňuji se vírou ve světlé zítřky. 

Ale kupříkladu ztracený klíč od auta jsem našla odpoledne hned po návratu, neb byl spadený za botníkem. Netuším, proč jsem se na toto logické místo nepodívala ráno – mohla jsem si ušetřit dost komplikací, nervů a nepříjemných komentářů.

O víkendu jsme na našem omickém domečku udělali velký kus práce. Manžel od pátku skládal dceři šatní skříň. Bohužel se ukázalo, že byla dodána nekompletní, chybí dva ze čtyř šuplíků. Nicméně zbytek je funkční a jeden pokojík vypadá po přemístění obsahu krabic do skříně (a krabic z pokoje) výrazně lépe.

Další skutečně viditelné úspěchy jsou převážně v okolí domu, aktuální interiérové zásahy přináší spíše dočasná zhoršení. Ačkoli bylo opravdu ohavné podzimní počasí, vyklidili jsme zadní průjezd. Této aktivity se neúčastnil prcek a dcera, já pouze střídavě v kombinaci s jinými činnostmi uvnitř domu. Půl průjezdu bylo ráno zaskládáno stavebním materiálem, počínaje OSB deskami a sádrokartonem, přes trámky, kusy okapu a izolace, polystyren až po cement. Vše důkladně proloženo nářadím, PET lahvemi, pracovními oděvy a odpadky po dělnících (včetně nedopalků, na které jsem obzvláště vysazená). Odpoledne už tam ale parkovalo auto.

Pytle s materiály, které by neměly být vystaveny vlhku či mrazu, případně obojímu, odvozil manžel z průjezdu do šatny. Ideální místo pro skladování, u kotle je sucho a teplo. Jen haldy stavebního materiálu mírně kalí mé vyhlídky na uložení oblečení do polic tamtéž.

Na pomezí interiéru a exteriéru jsem dobrovolně ometla nové cihlové schody do sklepa a dle manželovy instruktáže je natřela penetrací. (Když jsem předtím ve sklepě ve světle baterky probrala uskladněná jablka). Systém natírání zespodu nahoru je mírně diskomfortní, ale opačný postup by znamenal strávit noc v podzemí.

V teple domova jsme pokračovali s probouráváním dveří z kuchyně do spižírny. Bytová architektka navrhovala dveře posunovací. My probrali stavební náročnost a usoudili, že otvírací jsou vzhledem k dispozici kuchyně vyhovující. Jen já chtěla dveře úzké, zatímco manžel rozhodl, že máme volné zárubně osmdesátky. Dohadovat se kvůli tomu nebudu, navíc je dobré počítat i se stokilovým váhovým přírůstkem.

Poctivě jsem zaigelitovala celou kuchyni odvrácenou stranu dveří, aby odtud můj milý muž mohl dveře vyříznout. Vyšel po chvíli, celý od prachu, kašlající a se slovy, že vůbec neví, „kudy to řezal“. Hlavní, že nezaříznul elektrické vedení. Donesl si i překlad, ale na jeho aplikaci už nedošlo, čemuž se vůbec nedivím.

V neděli se víc řešily organizační věci a papírování, včetně reklamace skříně. Plus nezbytné drobnosti jako praní a vaření a parodie na úklid.

Zkusila jsem opatrně vznést požadavek na aplikaci samonivelační hmoty do chodby u dětí, abychom ji mohli dokončit. Hlava rodiny se tomu bránila, leč nakonec mé prosby protestující muž nerad vyslyšel.

Bylo potřeba chodbu vystěhovat, donést dva trámky a dvě fošny, které zajistí dětem artistický přístup do pokojů a rozmíchat a rozprostřít samonivelační hmotu. Původně jsem měla v plánu před touto akcí děti odeslat na víkend pryč, ale to vyžaduje poněkud delší přípravu. Samozřejmě se nám postup vymstil.

Manžel vylil poslední kýbl hmoty a odjel s velkými dětmi za jejich a svými sportovními aktivitami. Opuštěna jsem stojíc na fošně příslušným válečkem vytvářela dokonale rovný povrch hmoty. Potom jsem všechno včetně sebe umyla, uklidila v kuchyni a převlékla ložní prádlo. Načež náš prcek navzdory důslednému varování do čerstvě vylité spadnul. („Omylem, mami“). Jak měl strach, co bude následovat, zanechal na místě jen potřísněnou bačkůrku a zmizel do ložnice. Pod tatínkovu peřinu… do čerstvě povlečené postele. Měli jsme dodržet původní záměr!

Když jsem přestala křičet, znovu jsem 100x projela částečně ztuhlé poškozené místo válečkem, všechno včetně botičky umyla, ometla postel a šla si nalít panáka s plným vědomím, že alkohol problémy neřeší.