kOmický blog XXXXVIII.

Zatímco řada našich kamarádů děti na krátké podzimní prázdniny odesílá pryč a užívá si volna, my si užíváme rodinnou sounáležitost.

Děti měly poslední říjnový víkend prodloužený podzimními prázdninami, my alespoň mediálně propíraným posunem zimního času – údajně posledním. I hodina navíc se ale počítá! Zatímco řada našich kamarádů děti na krátké prázdniny odesílá pryč a užívá si volna, my si užíváme rodinnou sounáležitost (spočívající v tom, že děti svorně hledí do displejů a monitorů, zatímco my je obtěžujeme domácími pracemi - úspěchy s jejich zapojením jsou střídavé).

Před prázdninami jsme zvládli několik návštěv. Například jsme se starším synem navštívili kožní lékařku, která mu preventivně obhlédla znamínka a mně jedno odstranila. Maličký zákrok na jeden steh, ale zkuste si pak sednout, když je lokalizován na zadní straně stehna.

S druhým synem jsme téhož dne odpoledne navštívili supermarket. První půlku nákupu se dožadoval zmrzliny, druhou půlku vykřikoval, že musí na záchod. Klasická situace – fronta u pokladny, dvě plné tašky a v hlavě představa, že to nestihneme… Dopadlo to dobře, pro tentokrát.

Je potřeba vymyslet program, který zamezí přílišnému vyčerpání z práce na domě. Proto běžné návštěvy proběhly za víkend celkem tři - první u bývalých sousedů, druhá v sobotu u nás doma a třetí o sváteční neděli u manželových rodičů. Vzhledem k množství zkonzumovaného jídla lze usuzovat, že si vyrábím tukovou zásobu pro zimní spánek. Už začínám i trénovat, jelikož jsem hned první den po posunu času zaspala do práce.

Na sobotní návštěvě bylo zajímavé to, že s sebou kamarádi (mimochodem s dětmi na prázdninách) přivezli tolik jídla, že na naše pohoštění nezůstalo moc prostoru. Protože kamarád je stavař se specializací na zakládání staveb, vzali jsme je na prohlídku do sklepa a kotelny. Nestačili se divit, (zejména proč jsme s tím nezačali dříve). Výsledek nám ale pochválili.

Manžel konečně vyslyšel mé (někdy velmi hlasité) prosby o zacelení podlah v domě. Během víkendu jsme penetrovali, před nedělním obědem byla dokonce zabetonovaná díra v chodbě. Statečně jsem házela cement a písek do míchačky. Prý mám muže zavolat, aby si odnesl kýbl betonu. Moc to nefungovalo, kýbl jsem tahala téměř výhradně já. Nejdřív mi vynadal, pak doporučil, ať „si tam dávám jen půlku“. Ale jak přemluvit míchačku, aby z ní vypadlo právě požadované množství? Dobetonovala jsem i část základu k rozšíření terasy, zatímco manžel dokonale vyhladil beton v interiéru a přemostil ho OSB deskou, aby jeho dílo potomci nezmařili.

Díra v obýváku zůstala. Instrukce v sobotu zněla natřít penetrací, o hydroizolaci řeč nebyla. Dost na tom, že jsem předtím v oblaku prachu vytloukala poslední zbytky původní zdi. Očekávám, že mně zase sprdne kosmetička – mojí pleti stavební prach neprospívá, což se projevuje ohavnou postpubertální vyrážkou. Hydroizolaci jsem dodělávala až v následujícím týdnu po práci. Slova hydroizolační a hydratační mají společnou jen předponu, hydratační účinky na rukou hmota nevykazovala. Zato byla poměrně odolná při smývání.

Venkovní sezóna podle kalendáře končí. Počasí to ale zatím milosrdně drží teploty poměrně vysoko. Teplotní rekordy připadly právě na den, kdy děti byly samy doma a stavební partička betonovala druhou vrstvu podlahy v chodbě do kotelny, což znemožňovalo přikládání. V tomto směru máme každopádně víc štěstí než rozumu, což vyvrací přísloví, že štěstí přeje připraveným. Zřejmě výjimka potvrzující pravidlo.