kOmický blog XVII.

Začaly prázdniny. Po návratu z vodácké výpravy likvidujeme následky samostatného pobytu koček doma. Dcera vyslána na tábor, kluci v babiččině péči. 

Po návratu domů asi v devět večer byl v „kočičím zádveří“ příšerný smrad. To jsem tak nějak očekávala... Moc pozornosti jsem tomu nevěnovala, vzájemné uvítání jsem nechala na dětech. Manžel vynášel věci z auta, já je třídila a s nevalnými úspěchy uklízela (nejčastěji směrem k pračce), syn zalíval zahradu. Dcera nakrmila živočichy a vyměnila jim vodu. Vyčistit klec morčatům pochopitelně nezvládla, to bude zítra na mně nebo starším bratrovi. Děti se postupně odmáčely ve vaně. Začaly zjištěním, že v koupelně nesvítí světlo. Při bližším ohledání jsem zjistila, že jsou vyhozené pojistky. Kolem desáté jsme slavnostně dohledali téměř vše potřebné na tábor a mohli jít spát.

V pondělí ráno se mi zoufale nechtělo vstávat. Hned při první ranní nevyhnutelné cestě do koupelny jsem si za světla prohlédla zádveří. Jednak jsem přišla na způsob, kterým kočky ovlivňují, jaká část domu bude zásobena elektrickým proudem, jednak jsem odhalila několik příčin zápachu.

To první je legrační – v rohu místnosti stojí stočený koberec, dříve používaný jako krytí na stavbě. Kočky po něm dokáží vyběhnout nahoru až ke skříňce s pojistkami. Při „kočkování“ na vrcholu občas nějakou pojistku prostě vyhodí a pak spadnou samy.

To druhé mi ale legrační nepřišlo. Když je manžel přivezl, byla jsem ráda, že dělají potřebu do bedýnky… jenže ne stoprocentně. Chápu, že na nás byly naštvané, že jsme je tam nechali dva a půl dne samotné. Ale stejně na odklízení výkalů z podlahy nemám kapacitu. Počastovala jsem je několika nelichotivými výrazy a raději šla sebrat prádlo ze sušáku, abych měla kam pověsit další.

Ze sekačky na trávu cosi vyteklo na novou podlahu... Lépe nevědět. Zbytek rána jsem přemýšlela výhradně o tom, kolik toho ještě musím vydržet. Dorazily mě zase kočky, když mi vlezly na postel - a jedna to trochu odnesla. Třeba ze mě po dvoumetrovém letu bude mít větší respekt.

Ráno kluci navzdory okolnostem spali a my odjeli do Brna do práce a předat dceru. Babička kolem osmé volala, kudy se má dostat do domu (kluci ještě spali) a následně kolem jedenácté, jak se zapíná sporák (její technika byla správná, ale pojistky opět vyhozené).

Odpoledne na nás kluci čekali doma. Dělníci i babička už byli pryč. A kluci nás přes sluchátka neslyšeli ani tlouct na vrata, ani při prozvánění přes telefon. Nakonec manžel objel dům, překonal vrata v zahradě a prošel zadním průjezdem, kde byla vrata naštěstí otevřená. Kluky to dost překvapilo.

Zítra by měli montovat nový důstojný vstup do domu, tak snad nám tyto komplikace už odpadnou. A snad taky konečně budeme mít víc než jedny klíče. Vzhledem k faktu, že klíče od bytu jsem kdysi nafasovala s nástupem do základní školy, připadal mi aktuální stav, (kdy jedinou sadu klíčů nosí výhradně manžel), lehce hraničící s nesvéprávností.

Odpoledne jsem znovu vymalovala staršímu synovi pokoj. Manžel tmelil podlahové lišty. Večeřeli jsme salát a zlikvidovali jednu ze tří obřích cuket – kolegyňka mi poradila jednoduchý a lahodný způsob, kdy se na kostky nakrájená cuketa hodí na olivový olej a s trochou česneku a soli je to strašně dobré.

V zahrádce rostou i dýně a patisony, ale také se podezřele rozmáhá plevel. Budeme s tím muset něco udělat. Ale na nadcházející svátky máme v plánu pobyt doma a práci, tak zahradu jen přiřadím do pořadníku.

Večer před usnutím jsem si říkala, proč jen ty kočky pořád blbnou s prázdným kýblem od barvy, který jsem nechala stát v zádveří. Ráno jsem to pochopila – jedné se nějak povedlo kyblík na sebe převrhnout a zůstala uvězněná pod ním. Strávila tak chudinka celou noc. Alespoň mám nějaké plusové body za její záchranu.

Od pěti do šesti ráno jsem v zahradě otrhala angrešt a vytahala největší plevel mezi rajčaty. Syn zodpovědně zalívá, tak se těm podivným rostlinám daří. Potom jsem dětem spravovala zakoupenou prádelní šňůrou houpací křeslo, ale z nedostatku prostoru pro zavěšení jsem to přerušila a odsunula na neurčito. Kluci se ráno vůbec nechtěli probudit; není divu, ukládali se po půl desáté.

Při snídani prcek 3x vysypal müsli, naštěstí „suché“.

Než se všichni převlíkli a než nakrmili kočky, vyjížděli jsme se zpožděním. Vezli jsme kluky k babičce. Při vystupování z auta jsem – po špatné ranní zkušenosti – svěřila angrešty puberťákovi. Nezabralo to, sbírali jsme v autě i pod autem a prcek u toho ještě vzal hlavou o otevřené dveře. Krásné ráno!