kOmický blog CDLXXIX.
Coby děti zaměstnanců brněnského studia České televize jsme přibližně jedno desetiletí trávily jarní prázdniny společně. V užším kruhu jsme pak společně jezdívali na chaty a chalupy, sjížděli řeky a též například laminovali lodě.
Během pobytů jsme nejen zdokonalili naše lyžařské schopnosti (k čemuž neupravené svahy s muldami a hodinovou frontou u vleku přímo vybízely), ale i vyzkoušeli první taneční kreace na večerních diskotékách. Dodnes pamatuji různorodé převleky na karnevalech, volbu nejhezčích nohou, (kterou v dámské konkurenci vyhrál fotbalista) či s vervou hrané amatérské divadlo, ve kterém jsem měla čest představovat Marfušku.
Organizace neorganizovaných jedinců je zvláštní disciplína; nicméně jsem se ani nečervenala, když jsem v telefonátu do restaurace potvrzovala osmnáct účastníků, (přičemž pro požadovaný salonek bylo minimum patnáct a já netušila, kolik nás bude). Nakonec jsem účast mírně podcenila.
Neviděli jsme se sedm let; ideu pravidelných setkávání poněkud narušila pandemie a zjevně jsem si včas nevšimla, že objektivní důvody pominuly. O to více bylo překvapivé, jak blízcí mi tito lidé jsou, jakkoli jsme se všichni trochu změnili. Svědctví černobílých fotografií kolujících z ruky do ruky bylo neúprosné.
U některých jedinců jsem při příchodu chvíli váhala; čas a případně pár kilo dokáží identifikaci ztížit. Kupodivu především bývali vedoucí nevykázali změnu zjevu za čtyři desetiletí zpět.
Komické bylo, že jsem restauraci vybírala podle kritérií "hodně místa" a "centrum Brna", abych se v úvodu večera dozvěděla, že jeden z účastníků setkání vlastní jiné obdobné zařízení na stejné ulici. Alespoň už víme, kde se potkáme příště.
Do té doby snad přesvědčím své tělo k mírné spolupráci při konzumaci, abych v pozdních večerních hodinách stíhala obecné veselí. A snad i synka, aby případně veselou maminku odvezl domů. Můj účet po sedmi hodinách pobytu čítal jedno pivo, dvě vody a kolu.
Během večera jsme v závislosti na míře konzumace vymysleli, že se musíme potkávat častěji, že příští setkání bude v Praze, kam někteří emigrovali, že pronajmeme chalupu na Vysočině, kam to máme stejně daleko a též, že pojedeme na sestřinu chatu - kam se pochopitelně všichni nevejdeme.
Nedělám si velké naděje, každopádně nejpozději za rok obešlu opět všechny kontakty, které mám. Bývalí vedoucí totiž projevili obavy, že při současné četnosti je příliš nových setkání nečeká. Současně však navrhli zajistit kontakty na další bývalé účastníky, za což jsem pochopitelně vděčná.
Za nejhezčí momenty večera považuji květinu od prvního příchozího a kompliment o mnoho let mladšího kamaráda, že jedná vypadám stejně jako před lety (ačkoli to zjevně nebyla pravda). Značná část přítomných již potřebuje brýle, což tuto nesrovnalost může vysvětlovat.
Dramatickým byl odjezd pražského účastníka, který potřeboval stihnout vlak. Jeho bratr ho zodpovědně pobízel k odchodu, což ho - splečně s večerním sprintem - zachránilo. Dle zpravodajství z rychlíku ovšem velmi těsně.
Poslední čtveřice uzavírala kolem půlnoci, neb někteří z nás potřebovali využít noční rozjedz MHD k přepravě. Cestou jsem nabídla svým dvěma starším dětem, že si vyzvednu auto a následně je z plesu. S díky mne odmítly, že je příliš brzo. Přijela jsem domů v půl jedné ráno plná dojmů, aby mě kolem třetí hodiny ranní probudil jejich příchod.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVIII.
V poslední verzi životopisu jsem uváděla stručné sdělení „zdravotní stav dobrý“. Jednalo se o nevědomou lež.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVII.
Řadu let byla pouhá účast mého drahého chotě spojována se zárukou dobrého počasí. Léta jsme se mýlili.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVI.
Dvoje kalhoty nejmladšího potomka vykázaly během dvou týdnů čtyři díry na kolenou, což byl jenoznačný impuls vyrazit na nákupy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXV.
S postupujícím časem vnímám jisté střídání rolí v rodině. Část mých obvykle vykonávaných činností přebírají jiní a naopak.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIV.
Po loňském neúspěchu velikonoční výpravy na Vysočinu jsme letos trávili prodloužený sváteční víkend převážně doma.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 509
- Celková karma 12,81
- Průměrná čtenost 312x