Pro názornost shrnu průběh nedělního pozdního odpoledne a večera následovaného prvním ránem pracovního dne. Odpoledne jsme přijeli domů z rodinného cyklistického výletu. Pamětliva slov manželových hokejových spoluhráčů o meditaci gólmana před zápasem jsem drahého chotě ponechala jeho soustředění bezprostředně po přemístění obsahu vozidla do chodby domu.
Vybalila jsem zavazadla, roztřídila prádlo pětičlenné rodiny na čtyři úhledné hromádky a postupně je aplikovala do jednoho z nejlepších vynálezů minulého století. Funkční cyklistické oblečení pochopitelně na zvláštní program. A bílé prádlo - nepochopitelně - dvakrát, jelikož do prvního pracího cyklu se vloudil papírek neznámého původu bohužel zanechávající i po bryskním odstranění na schnoucím prádle žluté skvrny.
Mezi první a druhou pračkou odjel manžel za svým brankářským posláním. Poněkud nás doma zaskočila absence pečiva. Obvykle máme nějaký zmrzlý rezervní kousek, tentorkát bohužel nikoliv. Nemaje k večeři chléb, rozhodla jsem se využít plodů zahrady a připravit zapečené brambory se zeleninou. Natrhala, umyla, očistila, nakrájela, pokapala olivovým olejem a osolila, načež umístila plný plech do chytré trouby. Nať přihodila morčatům ke dvěma hrstem čerstvě dodané trávy.
V průběhu pečení jsem pomohla dceři sbalit kufr na adapťák - respektive naše šikovná holčička si příslušné kupky oblečení vytvořila sama, dohledávala jsem pouze pár nezbytností (např. spacák a pláštěnku) a kontrolovala přítomnost zubního kartáčku a teplejších svršků. Dcera se opakovaně ujišťovala, že její bílá mikina do druhého dne uschne.
Mezi třetí a čtvrtou pračkou přijela kamarádka se třemi krabicemi plnými venkovních květin. Přislíbila mi přebytky ze své okrasné zahrádky. Úlevou jsem vydechla, když oznámila, že transport zajistí sama. Výlet autem by moje odpolední snažení o minimálně půlhodinu prodloužil. Po krátké výměně květin a informací jsem zaangažovala pubertálního synka se vztahem k zahradničení ke kooperaci. Vybavení sázecí lopatkou, rýčem a motyčkou jsme vyrazili do zahrady, rozdělili si rostliny a cílové segmenty a během necelé hodiny výrazně pozvedli estetický dojem našeho pozemku.
Při této příležitosti jsem rovněž posbírala stále dozrávající rajčata a již padající ořechy. V kuchyni jsem nabídla dětem večeři; přičemž nejmladší potomek vyjadřoval jistou nelibost, pro kterou jsem neměla ani pochopení, ale ani náhradní variantu ke konzumaci.
Posílena zdravou veganskou stravou jsem postupně našla oblíbenou velikou vrtačku i příslušný nástavec a - v duchu instrukcí milého partnera - vyrazila dorovnat dříve vybouraný dveřní otvor před umístěním zárubní. Metodu kladívka a majzlíku jsem shledala neefektivní. Vybavena kangem a ochrannými brýlemi jsem záhy vyrobila přibližně pět kbelíků suti, které jsem odnosila na vršící se hromádku ve dvoře.
S manželem po vyhraném zápase jsme se srazili v předsíni, když jsem po nezbytné důkladné očistě vycházela z koupelny s ručníkem na hlavě a hřebenem v ruce. Pro absenci pečiva v domácnosti jsem v provizorních regálech nabrala příslušné suroviny, vyrobila těsto a upekla litou hrnkovou buchtu. Než trouba zahlásila konec programu, měla jsem vlasy rozčesané a poskládané suché prádlo. Sportovec mezi tím ochotně namíchal dva long drinky.
Do postele jsem upadla, ani mi nevadil svítítící poúplňkový měsíc. Zato mě rozladil půlnoční příchod nejmenšího dítěte doprovázený větou: "Mám žízeň". Zdržel se až do rána, přičemž asi ve čtyři mě probudil manžel odcházející z přeplněného lože do obýváku sepisovat si pracovní úkoly.
Vstala jsem záhy, abych zjistila, že dceřina bílá mikina neuschla. Našla a instalovala jsem větrák, zapnula režim teplého vzduchu. Poklidila jsem nádobí, nakrájela buchtu, nakrmila kočky a probudila děti. Nejmladší buchtu nechtěl. Do připraveného oblečení se na druhé upomenutí začal oblékat, abych záhy zjistila, že se nemůže nasoukat do ponožek, zatímco do slipů se nacpal nepochopitelně nohavičkou. Maminka pomohla, byť již s komentářem vyjadřujícím moji nelibost.
Při společném nástupu do vozu se začali pošťuchovat starší dva puberťáci. Unavená, rozespalá a oteklá už jsem již nenašla dostatek nadhledu a tolerance a křičela, ať toho sakra nechají. Pokusila jsem se vysvětlit důvod svého rozladění; nicméně se mi dostalo pouze přezíravé ujištění, že přece nemusím dělat, co dělat nechci. Námitka, že pokud bych se tohoto doporučení držela, byla by rodina ráno i večer o hladu, byla zamítnuta jako bezpředmětná.
Na začátku dne stejně bezradná jako na konci předešlého - netuším, jak to mám stíhat lépe a kterou činnost (s výjimkou destrukčních prací) vyloučit. Nevím, proč děti v duchu řečí o výchově (nejmenovaných samozvaných guru) nenásledují mého pracovitého příkladu. Nemám představu, proč se mi nedostává více partnerské podpory. Motto: "Dělej věci, jak nejlépe umíš" je v mém případě zjevně sebedestrukční. Ale třeba boží mlýny opravdu melou, na každého jednou dojde a až se štěstí unaví...