kOmický blog XXXXXXXX.

7. 02. 2019 14:35:00
Uplynulý víkend vstoupí do historie našeho omického bydlení jako jeden z těch, kdy se toho opravdu moc neudělalo.

Na sobotu manžel domluvil návštěvu svých rodičů. Po několika variantách, kdo koho vlastně navštíví, jsme se s jeho maminkou shodly, že přijedou oni k nám. Dopoledne jsem se za účelem přijetí návštěvy věnovala úklidu, (abych se nemusela příliš stydět za prostředí, ve kterém žijeme) a přípravě oběda. Respektive jen polévky, přílohy a salátu; maso jsme nechali na dědovi. Všichni vyjma mě ocení domácí ručně krájené hranolky.

Manžel se věnoval elektrikáři, kterého ráno přivezl a se kterým strávil celé dopoledne nad pohybovým čidlem v chodbě u dětí. Probrali nevýhody dodělávání práce po někom jiném, aktuální používané postupy a řadu dalších věcí. Můj milý muž se na pobyt odborníka pečlivě připravil, jelikož většinu dopoledne hledal čidlo, dráty, vypínače a další nepodstatný materiál. Přítomnost černé elektrikářské pásky v naší skříni na nářadí jsem potvrdila a následně názorně prokázala raději sama, než by ji dvacet minut hledali. Zřejmě je opravdu zásadní rozdíl ve vnímání věcí mužským a ženským mozkem. Obvykle jako většina kamarádek vím, kde jsem konkrétní věc viděla, aniž bych ji k čemukoliv potřebovala. Jsou samozřejmě i věci, o kterých jsem věděla, než je někdo vtipně přemístil. Jako například moje vyprané kalhoty, které jsem položila na postel a které náhle zmizely, aniž jsem je uklidila. Ačkoli nikomu z rodiny nepochybně nepadnou.

Při přípravách na oběd jsem telefonicky zkontrolovala svoji maminku, jak se jí po nemoci daří. Napadlo mě, že pokud je doma, mohla by k nám na oběd i ona.

Obytnou část domu se mi před příjezdem návštěvy podařilo uvést do přijatelného stavu. Nakonec nás u stolu sedělo sedm, chyběla jen dcera, která prodlévala na tanečním soustředění v odlehlém penzionu na Vysočině.

Tchán odborně zhodnotil mnou obloženou zeď; pobavil mě komentář, že mám obklad ještě umýt. Jistě, ale až bude dokončena elektrikářská práce v levém horním rohu a budu moci dodělat poslední tři řady obkladu. Protože dvakrát to umývat „na hotovo“ opravdu nechci. Rozedřená rozmočená ruka se mi hojí ještě teď. Moje maminka zeď pochválila, měla pochopení i pro širší spáry, které korespondují s ostatním cihlovým obložením v domě.

Po obědě se manžel a děda vrhli na staršího syna, aby s ním probírali jeho budoucí vzdělávání. Myslím, že už to puberťáka vytáčí, tímto směrem se totiž zvrhne debata příliš často. Babičky si u stolu v kuchyni nechaly nalít víno a probraly jsme kde co, včetně módy v padesátých až sedmdesátých letech, bavlněných punčocháčů a jiných lahůdek. Jsem ráda, že babičky máme.

Na odpoledne jsme pozvali kamarády; poklidila jsem nádobí a vrhla se do příprav na další návštěvu. Setkání vyznělo komicky, neboť s sebou přivezli mnohem více věcí, než u nás zkonzumovali. Navíc v rámci „suchého února“ ani jeden z nich nepil a v sedm večer se rozloučili.

V neděli jsem se probudila strašně brzo a potom velmi pozdě. Do desíti jsme se s chotěm rozmýšleli, zda jedeme nakupovat či nikoli. Vyhodnotili jsme, že není za co a že to nespěchá. Krátký zbytek dopoledne jsem věnovala domácím pracím.

Po jídle jsme vyráželi pro dceru. Ještě jsme ani neopustili město a už naše holčička volala, kde jsme, „že už tam všichni jsou“. Evidentně tam byli všichni zkušenější rodičové. My dorazili na druhou hodinu, přesně jak bylo v instrukcích.

Shlédli jsme hodinový taneční pořad všech přítomných tanečních skupinek, pobrali kufry a naložili děti. Prcka už to moc nebavilo a cestou domů demonstrativně usnul. Manžel se bezprostředně po příjezdu vypařil na hokej.

Doma jsem se postavila k indukční desce a jala se vařit chilli con carne, které si dcera výslovně přála – za poslední měsíc jsme ho měli jenom dvakrát. Vtipné bylo, že jsem ani neochutnala, neb jsem večer už nechtěla jíst a v pondělí na mě nezbylo.

Autor: Jana Kozubíková | čtvrtek 7.2.2019 14:35 | karma článku: 9.66 | přečteno: 312x

Další články blogera

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXIX.

Měsíc bez kávy a alkoholu mám úspěšně za sebou. Nejednalo se o novoroční předsevzetí, (která zásadně nedělám), ale o předvánoční rozhodnutí.

4.2.2019 v 12:43 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 343 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXVIII.

Střídavé péči babičky a maminky o nemocného pětiletého chlapečka, který nedobrovolně přišel o první zub a který z nepochopitelných příčin touží po Titanicu.

1.2.2019 v 6:56 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 280 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXVII.

Začátek týdne bez dcery, která odjela na Vysočinu tančit. A bez psa, kterého jsme k manželově nemalé radosti vrátili téměř uzdravené babičce.

31.1.2019 v 14:22 | Karma článku: 10.13 | Přečteno: 256 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

Když se k vám nastěhuje Ježíš

Když se k vám nastěhuje Ježíš aneb o soužití dvou párů v jednom ne úplně malém bytě aneb strasti a slasti

16.2.2019 v 7:29 | Karma článku: 30.46 | Přečteno: 2122 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (1/2) sobotní...

Dcera pravidelně čte vše, co vyplodím. Ale od té doby, co randí, tak nějak nemá čas. Tuhle mi ale poslala pár vět na opravu. Opět začala číst. Ona má ráda Luciuse a vše o něm. Po kom to dítě asi je. Našla mezírku mezi příběhy.

16.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 180 | Diskuse

Klára Dvořáková

Chlupatý tablety - povídka

Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!

15.2.2019 v 8:05 | Karma článku: 20.48 | Přečteno: 642 | Diskuse

Ivana Lance

Velký talent má Kanadsko-Americký kouzelník Shin Lim,

který ke svým trikům používá karty. Jeho láska k magii začala tehdy, když mu jeho starší bratr ukázal jednoduchý trik a neřekl mu, jak trik udělal. Doporučil mu, aby se podíval na You Tube,

14.2.2019 v 23:11 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 135 | Diskuse

Marika Moserová

Žena za volantem

Jsou auta řízená ženami skutečně auty bez řidiče? Hluboce s tímto tvrzením nesouhlasím. Tu a tam však zapomenu zatáhnout ruční brzdu. A pak už jen pozoruji, jak auto bez řidiče pomalu couvá do sousedova naleštěného Mercedesu.

14.2.2019 v 15:54 | Karma článku: 22.44 | Přečteno: 709 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 11.61 Průměrná čtenost 331

Zážitky a postřehy matky tří dětí na cestě z moravské metropole do obce Omice. Co můžete očekávat, pokud opustíte panelákový byt a vrhnete se do rekonstrukce kouzelného staršího domu za městem a péče o rozlehlou zanedbanou zahradu.

Najdete na iDNES.cz