kOmický blog XXXXXXVI.

9. 01. 2019 10:02:11
Ačkoli všichni po svátcích řeší předsevzetí o hubnutí a sportu, tento problém nemívám. Jakkoli to u mě není otázka sebekázně.

Spíše naopak. Pravidelně na konci roku chytám střevní virózy, zákeřné chřipky nebo případně žlučníkové záchvaty. Letos zvítězila poslední varianta.

Myslím, že tradiční smažený kapr s majonézovým bramborovým salátem rozhodí i silnější jedince. Natož chcípáčky mého kalibru, kteří ho konzumují tři dny. (Protože to přece nevyhodím, když to děti už nechtějí). Kapr byl ovšem jenom začátek.

Pokračovala jsem neuváženě fast foodem. Důvod byl pragmatický – manžel potřeboval utratit stravenky v expiraci. Mezi svátky bylo navrženo bruslení jako vhodná pohybová aktivita, na kterou – k radosti našich dětí – navazovala návštěva McDonaldu.

Nejmladší potomek stál na bruslích poprvé a bylo to znát. Docílili jsme pouze drobný pokrok v mezích mantinelů. A propocení byli rodiče, nikoli dítě.

V Olympii dosud nezacílili na skupinu bezlepkových strávníků burgerem chuti pilin; nezbylo mi tedy než konzumovat hranolky, které dětem hojně přebývaly u jejich meníček. Frustrována marností snahy přesvědčit prcka o potřebě skluzu na brusli jsem následně dětské porce dojídala velmi poctivě.

V neděli před Silvestrem – jako pravidelně koncem roku – proběhla tradiční zimní terasová grilovací tradice. Dobrovolně jsem se nabídla, že budu zpátky řídit, abych se vyhnula kombinaci grilovaného masa a vína. Alespoň jsem si doma zapomněla bezlepkový chleba, aby můj projev nebyl až příliš zodpovědný.

Ve společnosti kamarádů jsme strávili poměrně dost času. Děti výjimečně neprudily, dokonce vymyslely společnou hru (na kterou si ovšem půjčily prázdnou pivní láhev).

Při konverzaci jsem předestřela svůj detoxikační plán – celý leden nepít kávu a alkohol. Myslím, že mi ale nikdo příliš nevěřil. V rámci odkyselení organismu umocněné snahou o zhojení svých stále bolavých kloubů jsem se prostě rozhodla. Možná je to osobní test, co vydržím.

Během večera jsem pozřela po kusu vepřového a kuřecího masa, hromádku zeleniny, pár kousků cukroví, které jsem považovala za bezlepkové, půl deci vína a litr a půl vody. Jako Otesánek. Tělo se tvářilo, že zvládá smažené, majonézu, masné brambory, maso i sladkosti. Ale zjevně to byla jen jiná varianta „ticha před bouří“.

Silvestrovské veselí jsme odbyli v Žebětíně; organizovaně a v restauraci. Po večeři hrajeme obvykle bowling, což je ve společenském oděvu často úsměvné. Díky zkušenosti předchozích dvou let jsem si na bowlingovou část vzala raději kalhoty, ale po odházení několika striků a několika žlábků jsem se převlékla do šatů. Vlastně zejména proto, že je manžel při domácí přehlídce označil jako nejlepší možnost.

Večer uběhl rychle. Chvíli s námi pobylo šestitýdenní miminko, které ale rodiče na noc svěřili babičce. Děti si užily házení koulí na dvou drahách a potom svorně koukaly do displejů, což občas prokládaly návštěvou rautové místnosti a konzumací přeslazených tekutin. Ani já rautu neodolala, ačkoli jsem po večeři byla sytá dosti.

Po střílení špuntů a novoročním ohňostroji se losovala tombola. Koupila jsem pět lístků na recepci na poslední chvíli před půlnocí a strčila je do kapsy kabátu. Před losováním jsem pro ně poslala nejstaršího syna s přesnou instrukcí, kde a kolik lístků najde. Našel jen dva. Ale když jsem se s mírným zpožděním dostavila k losování, měly mé velké děti už dvě výhry. Není mi jasné, jak mohl puberťák nenajít ostatní lístky, ani jak se mu povedlo vzít zrovna ty výherní. Děti se radovaly z vyhrané tiskárny, aby jim tatínek rychle naděje na tisk zkazil stručným sdělením, že ji prodá. Důvodem je údajně drahý provoz.

Domů jsme se po dostali kolem druhé hodiny ranní. Prcek pochopitelně usnul už cestou.

Pokud platí, že „jak na Nový rok, tak po celý rok“, bude to utrpení.

Ráno mi bylo hrozně, večeři jsem viděla v téměř nezměněném stavu ještě jednou a zbytek dne jsem ležela neschopna pozřít byť jen vodu. Druhého jsem šla do práce s největším sebezapřením. A první letošní jídlo – 5 piškotů a 3 lžíce jablečné dětské výživy – jsem snědla 4. ledna. Pokud jsem měla v silvestrovských šatech obavy o velikost svého pozadí, aktuálně mohu být rozhodně úplně v klidu.

Autor: Jana Kozubíková | středa 9.1.2019 10:02 | karma článku: 11.41 | přečteno: 256x

Další články blogera

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXII.

S blížícím se koncem pololetí narůstá u školou povinných dětí známková nervozita. U tatínka to vzedmulo dočasnou vlnu otcovství projevující se dlouhými monology a přísným dohledem.

21.1.2019 v 9:39 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 196 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXI.

Neumím opravdu odpočívat; vždycky mám potom divný vnitřní pocit, že jsem měla něco smysluplného dělat, abych čas lépe využila.

17.1.2019 v 16:46 | Karma článku: 10.73 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXX.

Aby se svět netočil jen kolem práce, domu a dětí, vypravili jsme se s manželem na krátký společný relaxační výlet uprostřed týdne.

16.1.2019 v 16:32 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 265 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXIX.

Děti jsou nepochybně radost. Neříkám, že pořád, ale o to víc si těch zřídka zažívaných hezkých chvil vážím.

15.1.2019 v 16:45 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 306 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXII.

S blížícím se koncem pololetí narůstá u školou povinných dětí známková nervozita. U tatínka to vzedmulo dočasnou vlnu otcovství projevující se dlouhými monology a přísným dohledem.

21.1.2019 v 9:39 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 196 | Diskuse

Jan Hulik

P A L A CH

V Americe i jinde se stále znovu objevuje otázka, co kdo dělal toho dne, když byl zavražděn americký president J.F. Kennedy.

20.1.2019 v 16:24 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 269 | Diskuse

Marika Moserová

O času...

Být maminkou na mateřské dovolené nutně neznamená, že máte spoustu času. Spíše naopak, čím dál tím víc nestíhám.

20.1.2019 v 15:16 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 240 | Diskuse

Klára Dvořáková

Zapomenout na včerejšek - povídka

Ráno se probudí nahý v hotelovém pokoji, kam se určitě nezapsal. Z koupelny slyší téct vodu a ... Ne, to není možné! Že by tam někdo zpíval?

18.1.2019 v 8:04 | Karma článku: 19.07 | Přečteno: 437 | Diskuse

Ivana Lance

Pětiletý transgender, aneb když se dětem neumí říct: ne

Cˇetla jsem, že pětiletý nevlastní syn britské ženy, která žije jako muž s matkou dítětě, nyní prochází proměnou z chlapce na dívku. Pár si ztěžuje, že nejsou zodpovědni za sexuální zmatek pětiletého dítěte. Přechod na jiné pohlaví

17.1.2019 v 18:22 | Karma článku: 39.04 | Přečteno: 3459 | Diskuse
Počet článků 75 Celková karma 11.24 Průměrná čtenost 327

Zážitky a postřehy matky tří dětí na cestě z moravské metropole do obce Omice. Co můžete očekávat, pokud opustíte panelákový byt a vrhnete se do rekonstrukce kouzelného staršího domu za městem a péče o rozlehlou zanedbanou zahradu.

Najdete na iDNES.cz