kOmický blog XXXXXVIII.

6. 12. 2018 12:03:55
Zásadní věci se u nás dějí především ve chvílích, kdy je můj milovaný manžel na hokeji. Z důvodu zachování duševního zdraví nehloubám, zda je to náhoda nebo záměr.

Kdybych měla více fantazie pro pojmenovávání jednotlivých příspěvků, mohl by se dnešní jmenovat „Vinyl“. (V úvahu by přicházel i název „Manžel na hokeji“. Zásadní události přichází především ve chvílích, kdy je můj milovaný na ledě – tedy každou neděli.)

Ale raději začnu od začátku. Plán na víkend byl položit podlahovou krytinu v chodbičce k dětským pokojům. Tento prostor vzniknul z části prostřední místnosti původního domku a díky němu mají všechny děti neprůchozí pokojíčky.

Donedávna jsme měli dvě díry v podlaze – jednu na rozhraní zádveří a nově vzniklé chodbičky (pozůstatek napojování topení), druhou v obýváku (jako památku na vybouranou příčku). Stálo mě hodně psychických a později i fyzických sil vyplnit tyto připomínky historie betonem. Vylévání samonivelační hmotou jsme dokonali nejprve v dětském „jižním“ křídle domu. Sice naše dílo poněkud narušil nejmladší potomek svým (v)pádem, ale podlahu i jeho obuv jsme nakonec zachránili.

Konečně bylo možno pokrýt vytvrdlou vyrovnávací hmotu podlahovou krytinou. Bohužel jsme se ale s manželem v sobotu ráno nebyli schopní shodnout na postupu, respektive směru kladení vinylových dílů. Moje představa byla plynule navázat na zčásti rozebranou podlahu zádveří a pokračovat do chodby k pokojíkům. Pravda, chodba nesvírá se zádveřím pravý úhel a při tomto způsobu položení jsou díly v chodbě příčně. Manžel chtěl naopak skládat vinyl chodbou podélně a předěl ploch na pomezí zádveří oddělit lištou. Což by ale v mých očích úplně zkazilo dojem a nákup totožného (dosti předraženého) vinylu učinilo zbytečným. Po chvíli bezvýsledného argumentování jsem navrhla kompromisní řešení – počkat do večerní návštěvy švagra a využít protřelého stavaře jako poradce.

Po obědě jsme alespoň vylili samonivelační hmotou prostor bývalé velkorysé komory, ze které má stát funkční součást obytného prostoru. Manžel míchal, já rozprostírala válečkem.

Večerní návštěva nepřekvapivě potvrdila moji teorii o navazování podlahy. Nezaschlá samonivelační hmota v obýváku zůstala nedotčena, navzdory přítomnosti čivavy doprovázející naše příbuzenstvo. Totéž se nedá říci o lahvi desetileté skotské.

V neděli dopoledne proběhla bezvýsledná návštěva obchodů s nábytkem, během které nám volaly děti, že - si jejich malý bratříček přiskřípl prstíky do šuplíku a že máme přijet, že to má asi zlomené - že nemáme jezdit, protože už je to dobré - že se dívá na pohádku a je v pohodě, i když to má oteklé...

Naštěstí informace následovaly v tak rychlém sledu, že jsme nestihli ani opustit IKEu.

Po obědě došlo konečně na vinyl. První velmi členitý podlahový díl jsme na druhý pokus správně seřízli a na třetí usadili na místo. Napojování bylo zdlouhavé, protože bylo třeba docílit zapadení „zámků“ na třech stranách současně. Pokud bychom chtěli podlahu skládat klasickým způsobem, museli bychom rozebrat půl zádveří, ze kterého by bylo nutné předem vystěhovat tři regály dočasně deponované spižírny, dvě skříně a botník. .

Aplikovali jsme společnými silami čtyři kusy vinylu, potom mě manžel opustil - odjel s velkými dětmi na jejich nedělní parkur a následně na svůj hokej.

Hnána vidinou celistvé podlahy jsem v započaté činnosti pokračovala sama s občasnou pseudoasistencí nejmladšího potomka. Naměřit (dřep), najít vhodný vinylový díl nebo jeho část, přiříznout (vztyk, přesun a klek), usadit (vztyk, přesun a dřep). V první třetině chodby telefonát, že děti se vrací domů. Asi kdybych si nevšimla. V polovině další telefonický hovor, že (cituji:) „to nemám dělat dál než po dveře“, kvůli napojení podlahy z pokoje.

Neuposlechla jsem, zkrátila podlahu ve dveřích prckova pokoje a pokračovala v dřepech, klecích a vztycích. Když se hokejista vrátil, byla jsem u konce – chodby i sil. Pomohl mi usadit poslední dva díly. Nepokryté zůstaly jen úzké prostory u dveří do pokojů větších dětí. Pevně jsem doufala, že to už manžel dodělá, byť určitě ne dnes.

Ani jsem nevečeřela, po půldenní práci jsem těžko udržela v rukou sklenku s vodou. Ruce se zregenerovaly do rána. Horší bylo, že jsem následující tři dny k pobavení kolegů i rodiny nemohla chodit, jelikož moje dolní končetiny namožené nezvyklým mnohokrát opakovaným pohybem, zarytě odmítaly spolupracovat.

Autor: Jana Kozubíková | čtvrtek 6.12.2018 12:03 | karma článku: 12.14 | přečteno: 415x

Další články blogera

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXIX.

Příští sobotu budu trávit v dlouhých večerních šatech a držet budu elegantní psaníčko, případně desky se seznamem hostů. Tento víkend - jako většinu jiných - jsem prožila převážně v montérkách vybavena kladívkem a majzlíkem.

10.12.2018 v 14:17 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 300 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický bloq XXXXXVII.

Čím víc dětí, tím víc radosti... Asi především ve chvílích, kdy se všech třech současně na chvíli zbavíme.

3.12.2018 v 13:16 | Karma článku: 11.68 | Přečteno: 342 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXVI.

V životě se střídají světlá a "tmavší" období. Když se nic nedaří, jako například uplynulý pátek, uklidňuji se vírou, že to pozitivní v rámci zachování rovnováhy zase nastane.

27.11.2018 v 9:28 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 354 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Ženy za pultem, muži před pultem...

"Já chci ten chytrý hrnec a to hned", křičel muž na celý obchod. Vánoční šílenství totiž právě bralo na obrátkách.

13.12.2018 v 14:10 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 612 | Diskuse

Alena Suchopárová

K Vánocům dárek.... dělat, co opravdu chci.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Kolik je věcí, které chci. A kolik je věcí, které vlastně dělám a nechci. A přesto ty první nedělám. A ty druhé dělám. A to celé, protože....

12.12.2018 v 23:31 | Karma článku: 18.20 | Přečteno: 321 | Diskuse

Kateřina Karolová

Lopatu na sníh do ruky těm, co pohrdají matkami na mateřské

Od té doby, co jsem matkou, mě často napadá, k čemu tak přirovnat tu naší bezva dovolenou. Jak jí co nejvýstižněji popsat všem těm, kteří matkami nejsou, přesto však námi, ufňukanými matkami, pohrdají.

11.12.2018 v 16:54 | Karma článku: 38.09 | Přečteno: 3784 | Diskuse

Klára Dvořáková

Perfektní vánoční dárek - povídka

Jejich první společné Vánoce. Měl to vymyšlený. Do detailu. Teď spí u kámoše na karimatce a ani neví, jak se tam dostal...

11.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 351 | Diskuse

Monika Kleinova

Je mi padesát a loni dostaly mé dospělé dcery pod stromeček sestřičku

Oběma dcerám je už přes dvacet, takže tuší, že dárky nenosí Ježíšek. A že děti nenosí vrána ani čáp...

9.12.2018 v 20:10 | Karma článku: 30.06 | Přečteno: 2360 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 10.57 Průměrná čtenost 328

Zážitky a postřehy matky tří dětí na cestě z moravské metropole do obce Omice. Co můžete očekávat, pokud opustíte panelákový byt a vrhnete se do rekonstrukce kouzelného staršího domu za městem a péče o rozlehlou zanedbanou zahradu.

Najdete na iDNES.cz