kOmický blog LXXXVIII.
Můj společenský život již třetí pětiletku hodně pokulhává. Pokud nepočítám kulturní akce, kterých se účastním pracovně; bez nároku na mzdu, zato v časech, kdy mají obvykle lidé zaměstnaní v kanceláři (s pevnou pracovní dobou) volno.
Velmi povrchní přehled o kulturním a společenském dění si udržuji skládáním mozaiky zaslechnutých částí zpráv z médií, titulků na webu či v denním tisku, nechtěně vyslechnutých hovorů a různorodých dalších zdrojů… Není to se mnou úplně špatné; například při sledování hokeje pod zkratkami SPA – LIB neočekávám (jako jistá nejmenovaná kamarádka) Španělsko vs. Libanon a zkušeně hledám v českém rybníčku.
Občas mi manžel nebo kamarádky nabídnou možnost nadstandardního kulturního rozvoje, abych jim samou prací nezakrněla. Aktuálně populární český film Ženy v běhu sliboval příjemně strávený večer; při pozvání jsme neváhala a bývalé sousedce přislíbila účast na této dámské záležitosti. Drahý choť neměl námitek; páteční večery stejně trávím v masérské provozovně napravováním bolavých zad klientů na svém „vedlejšáku“.
Recenzi na film jsem náhodou četla; nejednalo se právě o oslavné ódy, nicméně autor připouštěl hojnou návštěvnost a kamarádi se při produkci hromadně dobře bavili. Konkrétně jsem byla předem upozorněna na několik podobností čistě náhodných – a skutečně; řada prvoplánových gagů byla jako vystřižená z naší rodinné kroniky.
Mezi koncem pracovní doby a promítáním jsem přislíbila navštívit nemocnou maminku a donést jí nákup. Tento plán mi operativně přeorganizovala sestra, když se akutně dožadovala lymfodrenáže. Vyslala jsem ji opatřit mamince proviant a následně jí pomohla od tělesných obtíží. Musela jsem potom nedůstojně dobíhat tramvaj a v kině vyslechnout nelichotivé komentáře, (když jsem procházela do středu řady plné diváků), ale stihla jsem to. Stihly to i další dvě účastnice, které si z neznámých důvodů spletly kino a přišly až těsně před zhasnutím (a s krabicí popcornu).
Po shlédnutí filmu jsme měly v plánu v klidu posedět a vstřebat umělecký zážitek. Pokud ale v pátek večer vyrážíte do ulic moravské metropole, i na chladném počátku března čekejte davy. Za dobu, kdy jsem naposledy trávila večer v restauračním zařízení v Brně se toho hodně změnilo. Hospůdek přibylo lineárně, hostů exponenciálně. Zjevně to souvisí s rostoucí ekonomikou a vysokými procentními nárůsty mezd.
Naše pokusy o infiltraci vycházely dlouho naprázdno. Dámy kráčející plným lokálem vyvolávaly převážně shovívavé úsměvy – předjímající naši naivitu v pokročilém věku. (V rámci zachování zbytků sebevědomí nevylučuji ani možnost, že jsme ve složení bruneta, zrzka a skoroblondýna každá našla své obdivovatele.) V osm večer hosté jistě neměli tolik popito, aby neviděli náš stupeň omšelosti. (Mě často starší paní v zrcadle zaskočí, a to ji vídám denně).
Zkušenější kamarádky zamířily do několika osvědčených míst, ale stoly byly obvykle prázdné jen v případě, že na nich byla umístěna elegantní cedulka s důstojným nápisem RESERVÉ. Pamětliva slov svého muže, brunetka nás nakonec nasměrovala na počátek ulice Údolní, kde je údajně vždycky prázdno. Empiricky jsme si tezi potvrdily. Navzdory dobrému jídlu i výběru piva; snad jen obsluha nebyla z nejrychlejších.
Nad pivem a tatarákem jsme probraly nejen film, ale i celou škálu dalších témat inspirovaných především rodinným životem. Došlo i na praktické věci - mimo jiné mám přislíbenou k zapůjčení remosku suplující chybějící troubu v naší provizorní kuchyni. Ačkoli předchozí (rovněž vypůjčenou) jsem definitivně vyřadila z provozu. Rovněž mám hřejivý pocit, že ve většině tragikomických domácích situací nejsem zdaleka sama.
Celkový dojem z večera je ten, že není všechno tak, jak to na první pohled vypadá.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVI.
Dvoje kalhoty nejmladšího potomka vykázaly během dvou týdnů čtyři díry na kolenou, což byl jenoznačný impuls vyrazit na nákupy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXV.
S postupujícím časem vnímám jisté střídání rolí v rodině. Část mých obvykle vykonávaných činností přebírají jiní a naopak.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIV.
Po loňském neúspěchu velikonoční výpravy na Vysočinu jsme letos trávili prodloužený sváteční víkend převážně doma.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIII.
Rybářské výpravy našeho nejstaršího potomka v kombinaci s pravidelným promítáním rodinných videí nečekaně vstupují do mých snů.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXII.
Zelený čtvrtek může být impulzem pro vaření špenátu, stejně jako predikcí barvy obličeje následující pátek.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXI.
Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXX.
Na neoprávněnou kritiku tempa rekonstrukčních prací reagoval choť defenzívně výkopem obranného příkopu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIX.
Abych se vyrovnala organizačnímu talentu milého chotě, svolala jsem sraz dávných účastníků lyžařské rekreace.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVIII.
Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVII.
Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVI.
Poslední dny v zaměstnání byly náročné - zdaleka nejen pro usilovnou snahu dotáhnout rozpracované obchodní případy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXV.
Po poslední zkušenosti s návštěvou divadla v doprovodu drahého chotě jsem se zařekla, že za kulturou budu vyrážet výhradně bez jeho splečnosti.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIV.
Pozvání na oslavu padesátin znělo jako fajn příležitost vidět kamarády z mládí a odít pohublou postavu do důstojeného hávu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIII.
Jakkoli v práci aplikuji teorii přehledného nepořádku a úkoly řadím dle důležitosti, doma vynikám především v nekonečném řetězení činností v marném úsilí o optimalizaci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXII.
Zahajovat třetí pracovní poměr za sebou s počátkem března je zajímavá náhoda (nebo projev nedostatku fantazie).
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXI.
Odpočinkové víkendy mají pravděpodobně balhodárný vliv na psychiku, nicméně nepochopitelně zanechávají zdevastované tělo.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXX.
Brzké ranní vstávání předchází pozdním odchodům. Tato věta bohužel nepopisuje prevenci, ale časovou souslednost.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVIII.
Po sobotních osmi ranních kilometrech v mrazivém lese jsem byla psychicky připravena čelit domácím výzvám.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXIX.
S potomky třetím rokem rozdělené mezi základní školu a čtyřleté gymnázium, vnímám prohlubující se nesoulad ve vývoji požadavků na jejich žáky a studenty.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVII.
Uzené se zelím a bramborovým knedlíkem mám spojené se svátečními obědy u babičky; aktualizace rodinné tradice ale pravděpodobně nemá šanci na úspěch.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 507
- Celková karma 12,81
- Průměrná čtenost 314x