Když synek na tropické pláži první den sundal nové tričko, odhalil nejen bledé hubené tělo, ale i rudý flek na břiše. Zeptala jsem se konverzačně, zda ho něco štíplo, neb jsme první noc všichni posloužili jako zdroj potravy hejnu komárů. Odpověď mě zaskočila, neb barevná skvrna se nacházela v místě, kde měl před týdnem - na rybářské výpravě - zapité klíště.
Poklesnutí v kolenou jsem překonala a relativně klidně se optala, zda ho nenapadlo problém řešit - bezprostředně po návratu totiž synka čekal týdenní školní pobyt na ekokurzu. Jenže nenapadlo...
Na plážích Ukulhasu bylo možné pozorovat mořský život, chytat bronz a popíjet kokosové mléko, ovšem téměř nemožné řešit podezření na boreliózu. Naštěstí synek nejevil žádné další známky zdravotního problému. Konzultace s kamarádkou lékařkou prostřednictvím nedokonalé fotografie mnoho světla nevnesla.
Během pobytu flek měnil barvu i tvar, což mé obavy jen prohloubilo. Po návratu domů mi sestra, (jejíž zkušenosti se zdravotinickými zařízeními jsou - při shodném počtu dětí - nesrovnatelně bohatší), potvrdila názor, že je lepší nevyčkávat a konat. Což po nočním příletu obnášelo absolvovat nedělní návštěvu pohotovosti v dětské nemocnici.
V evidenci byla paní překvapena, že dlouhovlasý vousatý mladík ještě není plnoletý a že nikdy nevyužil služeb jejich zařízení. Následovalo tříhodinové únavné čekání, které nám oběma nápadně připomínalo nedávné pobyty na letišti. Syn na nemocniční wifi doháněl komunikaci se spolužáky, já pokračovala v četbě Kinga.
V ordianci jsme byli uvítáni pozdviženým obočím, přičemž jsem byla dotázána, zda doprovázím přítele. Upřesnila jsem, že jde o příliš dospěle vypadajícího syna a odolala pokušení doporučit příslušné dámě návštěvu na očním. Možná ji zmátly mé růžové ustřižené džíny. Po obhlédnutí adolescentova neexistujícího bříška s pozůstatky nevzhledného fleku jsme byli odesláni ke specialistům na infekční oddělení.
Zde jsem úsměvem lehce znervózněla personál, neb údajně se většina rodičů tváří spíš naštvaně. Pravděpodobně po hodinách strávených v čekárnách zdravotnických zařízení. Mladá paní doktorka se z oddělení dostavila poměrně záhy, prohlédla si vybledlý flek a konstatovala, že to může a nemusí být Lymfská nemoc. Vzhledem k nastíněným okolnostem jsme se však shodli, že všichni preferujeme preventivní přeléčení před možnými následnými závažnými problémy.
Aktuální nedostatek penicilinu v nemocniční lékárně nás nezastavil. Lékařka akčně zavolala do jiné v centru města a ověřila dostupnost léčiva. Uspěla. Absolvovali jsme krátký přesun a podélné parkování, kterým jsem pobavila přihlížející. (Hlasité komentáře k pražské poznávací značce ustaly, jakmile jsem promluvila). Nicméně záchranná mise byla - po čtyřech hodinách - naplněna.
Synka jsem vybavila ještě repelentem a proviantem na horší časy, abychom kolem šesté hodiny večerní dorazili domů. Dpoledne vyprané prádlo stihlo do večera uschnout a jedinou částečně nepromokavou bundu vhodnou k pobytu v přírodě synek stále oblékne, pročež si mohl skromnou výbavu naskládat do batohu.
Mohu doufat, že potomek bude léky v pravidelných intervalech skutečně užívat. Do potvrzení bezinfekčnosti jsem připsala preventivní přeléčení a dávkování ATB a následující den ráno se - pro nejbližších pět dní - stala výkonnou matkou jediného dítěte.