kOmický blog CCCLXXX.

Povinný odpočinek naordinovaný manželem byl jako obvykle vykoupen doháněním vršících se nejen předvánočních povinností.

Narodit se v závěru roku má své nevýhody; termíny oslav se též těžko vpravují mezi vánoční večírky. I komorní akce dokáží omezený čas v údajně klidném adventním obodobí značně zkrátit. Ovšem společný víkend s manželem se těžko odmítá, když zrovna slaví.

Choť byl velmi tajuplný, zprvu nechtěl ani sdělit, kterým směrem pojedeme. Později obecně naznačil Beskydy. Den před odjezdem doplnil, že si můžu vzít s sebou plavky a ručník. Upřímně podobná překvapení těžko ocení lidé, kteří běžně na víkend mimo domov začínají balit ve středu.

Po mírně napjatém předání nejmladšího potomka prarodičům jsme zamířili k horám. Předpověď slibovala na víkend sněžení, nicméně cesty byly sjízdné. A tajuplný choť velkomyslně upřesnil, že náš společný výlet je podle mého přání.

K mému úžasu byla naše první zastávka v aquaparku, kde jsem většinu času přemýšlela nad nepřítomností dětí. Následně jsme nakoupili večeři i snídani, přičemž jsem začala tušit, že si moje drahá polovina vzala k srdci nedávné sdělení, že bych raději byla "na samotě u lesa" než v Hiltonu.

Nezastírám, ubytování ve srubu u rybníka své kouzlo mělo. Přikládali jsme do kamen, popíjeli víno a četli nebo koukali na seriály. Venku zatím poletoval sníh. Sněžilo i ráno, takže ač jsem kolem šesté umě rozdělala oheň (novin nemaje), již kolem půl deváté jsme ubytování opouštěli.

Doma následoval kolotoč sestávající z vaření oběda, praní prádla, slepování týden upečeného lineckého cukroví marmeládou od babičky... Manžel se za občasné pomoci staršího syna věnoval instalaci televize v ložnici. Nejmladší potomek se přihlásil s perníkovou chaloupkou, kterou obdržel od Mikuláše a která byla určena k vlastnímu sestavení.

Nnavážil cukr, vyndal jedno vejce z lednice a zmizel. Na zdobící - lepící cukrovou hmotu jsem zvolila tuhý igelitový sáček, který stihnul běhěm její aplikace prasknout. Synek opět přišel pomáhat a na neumělá okýnka a zasněženou střechu umístil několik bonbónů; ostatní snědl.

Po zaschnutí jsme chaloupku lepili za dopomoci několika párátek. Pomoc byla mírně kontraproduktivní, ale snažila jsem se. Přesto mi nějaké nadávky unikly, nejspíše inspirovány kosočtverečným vzorem střešní krytiny perníkového domečku. Ulepená byla kuchyně i matka.

Choť z pozice na posteli s ovladačem v ruce neopomenul připomenout, že je třeba zbavit zádveří plísně a vymalovat, neboť po nedávné aplikaci foukané izolace pod střechu již (údajně) nebude plísňové bujení pokračovat. Aktivně mi donesl kbelík s barvou.

Převlékla jsem se do pracovního a z předsíně odnosila všechny boty a kabáty. Choť odstranil botník a horní část provizorní skříně sloužící též (dočasně několikátým rokem) k ukládání obuvi. Zbytek jsem zakryla igelitem a s pocitem chráněného majetku nasadila čepici a respirátor a chopila se Sava.

V jedné lahvi byl nevelký zbytek, druhá měla pokažený mechanizmus rozprašovače, který se odmítal navracet do výchozí polohy. Když jsem se tento nedostatek poukusila demonstrovat manželovi, podařilo se mi jej nechtěně zasáhnout.

Málem jsem spadla ze žebříku, byť jsem avizovaný zásah do oka nepovažovala za fatální. Mnohem ničivější účinek měl koncnetrovaný chlor na manželovu zcela novou mikinu.Choť svlékl oděv, zhodnotil ztráty a odjel na hokej.

Dokonala jsem dílo, setřela dveře, okno i podlahu a zhodnotila stav oděvu namočeného v koupelně. Nevratnou ztrátu barvy jsem se pokusila zachránit přebarvením, kterému jsem věnovala přibližně hodinu času - bez uspokojivého výsledku. Pročež jsem zopakovala nedávnou on-line objednávku.

Od malování mě zachránil manželův omyl, neb místo Primalexu donesl kbelík s fermentovanou kukuřicí používanou naším rybářem. Na hledání správného kbelík ve sklepě nebylo sil.

Otec dětem přikázal pomáhat, což představovalo sesbírání prádla dcerou a vynesení tříděného odpodu chlapci. V kuchyni jsem vedla krátkou debatu se synem na téma vánočního úklidu, že které odešel potomek poněkud rozčarovaný, aniž dostal jediný úkol. Vrátila jsem obuv a oděvy do předsíně a odešla vyvenčit čtyřnožce, jehož jediného má společnot evidentně stále těší.

Přesně dle předpokladů jsem se po relaxačním víkendu ve druhé polovině adventu necítila odpočatě ani šťastně. Ale s podporou rodiny (a případně bílého vína) to snad do Vánoc napravím.