kOmický blog CCCLXX.

Návštěva kamaráda za účelem kontroly stavu staré Avie přinesla zcela nečekané odhalení netýkající se vozidla.

Otec rodiny vykazoval nebývalé odhodlání pohnout s prací na půdě, kterou doplňoval kreativními návrhy na předělání jednoho kompletního stropu a instalaci sádrokartonových podhledů v jiných dvou pokojích. Bohužel na shodnou dobu připadl veletrh Caravaning, na kterém byla žádána jeho účast. Svůj čas tak trávil z části v montérkách mezi krovy a z části nezvykle v košili v příslušném pavilonu výstaviště řešíc obchodní zájmy.

V témž období byl - po řadě marných snah - uveden do provozu odvápňovač. Když jsem se po páteční masérské dvojhodinovce vracela domů, auto příslušného odborníka stálo před domem. Mimochodem cestou mi vozidlo hlásilo ztrátu tlaku, nicméně při venkovní obhlídce doplněné pokopáváním do pneumatik nevykazovalo žádné odchylky od normálu.

S nadějí na nižší intenzitu znečištění vodovodních baterií jsem večer uklidila obě koupelny a toalety, abych kolem půl dvanácté naložila ve velkoměstě z rozjezdu manžela podporujícího obchodní zájmy i v neformálním prostředí hospůdky.

V sobotu ráno choť překvapivě poprvé zatopil v kamnech, která pak vydávala podivné zvuky až do chvíle, kdy byla odvzdušněna. Celkový stav domova inspiroval k vaření prokládanému úklidem, jakkoli mi syn i otec nad talíři oznámili, že vytírat podlahu je zhola zbytečné. Jejich názor nesdílím. A zdržovat se na dohled od kamen bylo maximálně příjemné.

Posilněna jídlem a prchavým pocitem uklizené domácnosti jsem později zamířila o podlaží výš pomáhat odstraňovat prapůvodní izolaci. Dýchat přes respirátor obyčejný prach bylo maličko příjemnější než skelnou vatu; odstraňovali jsme betonový potěr. Jeho transport na kontejner Avie jistě přispěl naší fyzické kondici, pouze jako rekonvalescence podvrtnutého kotníku se příliš neosvědčil.

V průběhu víkendu se pánové různě vytráceli a navraceli, zatímco dcera strávila oba dva dny u koní a nejmladšího synka se mi povedlo vytáhnout od počítače alespoň na venčící vycházky. Když jsem veškerý beton přemístila, sestoupila jsem do zahrady a následně nesčetněkrát vystoupala na žebřík za účelem dočesání úrody jablek. Krátce mi při tom asistoval nejmladší potomek (a celou dobu pes).

O nutnosti dalších zásahů v zahradě mne večer informoval jeho starší bratr, přičemž vznesl dotaz, zda jejich sestra umí rýt. Též připomněl, že vlastníme pouze dámský rýč, ačkoli má odpověď na otázku byla spíše záporná. Výsledkem bylo, že jsme svorně uprostřed pracovního týdne odpoledne ryli záhonky.

Společnost nám za domem dělal nejen čtyřnožec, ale i manžel a kamarád, který - na rozdíl od nás - rozumí nákladním vozidlům. Z jeho podrobné kontroly vyšla stařičká Avie s očekávaným výsledkem. Zajímavý byl ovšem poznatek, kterým v závěru shrnul manželovi četné hlasitě pronesené plány vztahujícící se k domu a zahradě: "Tebe to musí bavit."

S opětovně oteklým kotníkem na končetině zatlačující hrot rýče do země jsem tiše pronesla, že mě to pomalu bavit přestává. V činnosti jsem však neustala.