kOmický blog CCCLXVIII.

Po dovolené je vhodné si trochu odpočinout; například turistikou v horách s večrním relaxem v koupacím sudu.

Důvod, proč manžel naplánoval víkend v Jeseníkách necelé dva týdny po příletu mi zřejmě zůstane utajen navěky. Původní záměr strávit tento čas s přáteli úplně nevyšel, neb je zrádně zmohla choroba. Ubytování nepřipouštělo přítomnost čtyřnožce a nejstarší syn poměrně logicky upřednostnil první "bílou" prodlouženou před pobytem s rodiči. K horám jsme tak mířili ve skromné čtyrčlenné rodinné dovolenkové sestavě.

Jakkoli mi v pátek při poskakování v koloně svítilo k pletení za jizdy slunce, víkendové počasí se rozhodlo předvést podzim z odvrácené strany a horské ráno nás uvítalo vytrvalým deštíkem. Dcera si duchapřítomně vzala téměř novou mírně nepromokavou bundu, ale týden nošené naimpregnované pohorky ignorovala. Synkovi jsem přibalila pláštěnku a spoléhala na funkčnost nástřiku na jeho šněrovacích botkách, pročež jsme párkrát ždímali ponožky.

Doporučení najíst se pořádně u snídaně jsem dodržela konzumací vaječné omelety a párků, (které mě v břiše tlačily většinu dne), naopak děti po jednom rohlíku či extrudovaných čokokuličkách v mléku měly za hodinu hlad. Batoh skýtal pouze jablka, gumové bonbony a müslityčkynky a restaurací jsme mnoho nepotkali.

Plánovanou dopolední prohlídku zámku nám zhatil objednaný zájezd. Po konzultaci dalších možností s paní v pokladně jsme přehodnotili program a vydali se do Račího údolí, kde jsme krátce pobyli v útulné kavárničce v Tančírně. Rodina zde hlad zaháněla konzumací zákusků, maminka se zahřívala lahodnou kávou.

Po návratu nám svitla naděje na boršč za lidovou cenu v Zámeckém hotelu, která ale záhy uhasla při pohledu do restaurace nacpané do posledního místečka; kde jsme pouze pozdravili a opustili útulné teplo prosycené vůní jídla.

Čas do prohlídky vyplnil manžel letem dronu a opatřením překvapivě hezkých snímků v relativně nehezkém počasí. V kavárničce u zámku jsme pořídili opět chabou náhradu stravy a se zájmem shlédli účastníky polední diamantové svatby opouštějící reprezentační prostory.

Prohlídce předcházelo povinné čištění obuvi, kterou jsme později - k pobavení potomků - ukryli do typických zámeckých pantoflí vhodných k bruslení po parketách.

Na odpoledne jsme směřovali relaxační část. Při přesunu zpět k penzionu jsme byli informováni, že voda v sudu bude teplá o něco později oproti domluvě, přičemž časové "něco" nabylo zcela nečekané délky.

S nedočkavým synkem jsme se v počínajícím šeru zanořili do vody, jejíž teplota stoupala pozvolna. Manžel mi pro zahřátí nalil víno a pravidelně přikládal. Později se k nám připojil, aby následující hodinu trpěl - nikoli chladem, ale nadbytečnou aktivitou potomka. Podplavávání pod nohama a cákání vody ustalo, když se syn odebral do apartmánu a ponechal rodiče nedlouhému klidnému rozjímání.

Příští den jsme ráno vysvětlovali dětem, že si krásnou šedo-bílou kočičku, která se nám vyskytla pod oknem, určitě nemohou odvéz domů.

Manžel nezklamal a zahájil turistickou výpravu svojí typickou horskou zkratkou. Docílil tím značné nevole dětí a poměrně nečekaného sběru hub. Na kopci jsme se mírně promočeni štastně napojili na značenou trasu. U skalního útvaru Pasák jsem dětem zakázala použít cestu po mokré skalní římse a manžela upozornila, že v případě pádu ho v lese ponechám, pouze si od něj o 20 metrů níže vyzvednu klíče od vozu. Zvolil rozumně obchvat.

Kouzlo zaniklé osady Josefov děti nijak neohromilo, neexistující přístupová cesta k nedalekému vodopádu zase mírně zklamala rodiče. Celkový dojem dne ale značně vylepšila návštěva Pralinkárny v Losinách, kde podávali báječnou horkou čokoládu a spoustu dalších dobrot, k jejichž konzumaci nám začalo nesměle svítit odpolední slunce.

Hmotnostní přírůstek nabytý při krátké leč kalorické zastávce pravděpodobně nezpůsobil, že mi nedávno podvrtnutý kotník opět otekl a po několik příštích dnů znepříjemňoval pohyb. V nejbližší době naštěstí plány milého chotě směřují spíše k domovu.