kOmický blog CCCXXXXII.

Krátké intenzivní větrání je všeobecně doporučované, leč obtížně realizovatelné, pokud okna domu nelze otevřít.  

Abych byla přesná, u našich šesti obřích oken do dvora je možné otevřít ventilačku na nevelkém horním oblouku, přičemž vzniklá škvíra má v horní části šířku asi 10 centimetrů. V pokojích u dětí lze otevřít vždy jedno ze tří křídel nevelkých oken. Ani nabízející se možnost větrat vchodovými dveřmi a francouzským oknem z kuchyně příliš nevyužíváme - okamžitě se totiž stěhují do domu kočky i pes, což budí manželovu značnou nelibost.

Po čtyřech letech přesvědčování, že se "rodina dusí", jsme podali žádost o dotaci na rekuperaci. Její instalaci logicky spojíme se zateplením stropů dětských pokojů, (kde v zimě panuje značný chlad) a doplněním izolace nad obývacím pokojem a promrzající šatnou. Jásala jsem - ovšem pouze do chvíle, než manžel vyhodnotil, že si celou přípravu a zateplení uděláme sami.

Postupně navozil domů různé komponenty rozvodů a také balíky čedičové vaty. Samotnou rekuperační jednotku - poslední a nejdůležitější část systému - přivezl na závěr. Obrovský a těžký balík vynesl z vozidla se synem, za což jsem byla vděčná.

O víkendu nás vyzval k součinnosti při transportu komponentů a především samotné jednotky na půdu. Krabice volně omotaná popruhem budila mírnou nedůvěru, stejně jako vysoký žebřík opřený v průjezdu v otvoru běžně překrytém poklopem.  Syn se opatrně tázal, zda nemůžeme použít jinou přístupovou cestu. Rozměry předmětu tuto možnost bohužel vylučovaly.

Plán byl jasný. Vylezla jsem s popruhem do výšin následována synkem vlečícím za sebou krabici, kterou jeho otec podpíral stojíc na zemi. Následovalo několik dramatických okamžiků, kdy jsme oba z půdy táhli za popruh, zatímco manžel stoupal po stupních strmě postaveného žebře. Krabice se každou chvíli zasekla a při dosažení úrovně půdy hrozilo, že ji i chotě přemůže gravitace. Nakonec ale zdárně spočinula u našich nohou.

Přesun v podkroví obstarali pánové, syn pouze využil mojí navigace, neb přes transportovaný předmět neviděl na cestu. Překážkovu dráhu mezi trámy komplikujícími situaci pod nohama i v úrovni hlavy zdolali bez větších probémů a zranění.

Následně nad složeným materiálem manžel pronesl krátkou přednášku na téma vyklízení půdních prostor. O nutnosti transportovat pryč sudy, cihly, vanu, křesla či necky jsem samozřejmě nepochybovala. Choť ale objasnil nezkušené ženě, že v přední části domu bude třeba odstranit ze stropů vrstvu původního materiálu, o jehož složení a smyslu mám málo informací. (Každopádně jeho izolační vlastnosti jsou nedostatečné.)

V představě, jak z půdy v oblaku prachu vyvážím nesčetná kolečka jsem se mírně orosila, (což mohl zapříčinit i pobyt pod rozpálenou střechou). Nesměle jsem se optalal, zda na vyvážení nemůžeme využít námezdní pracovní sílu. Podle manželova výrazu soudím, že o této eventualitě dosud nepřemýšlel; ale svitla mi jiskra naděje, když ji zcela nezavrhl.

V nejbližší době se údajně dostaví technik provést úvodní zaškolení. Do té doby se budu rýpat v zanedbané zahradě, sklízet, zamražovat, vařit marmelády, péct buchty, a - především - upřímně doufat.