kOmický blog CCCXXXIV.
Tramvají jezdím pro nedostatek příležitostí zřídka; využívám totiž služeb soukromého řídiče, se kterým (náhodou) sdílím nejen příjmení. Nicméně k občasným nutným výletům do centra města jednoznačně upředostňuji hromadnou dopravu před individuální - eliminuji tím nutnost domluvit se s parkovacím systémem, v jehož zónách se dosud neorientuji.
Darované hodinky byly příčinou hned dvou krátkých cest z periferie, kde je lokalizována naše kancelář, do civilizace. Poprvé jsem se vydala k hodináři za účelem zkrácení kovového pásku v poplední pauze, přičemž na místě jsem zaraženě hleděla na ceduli ZAVŘENO. Bližším průzkumem bylo zjištěno, že se dvouhodinová přestávka v práci váže k probíhající rekonstrukci náměstí, stejně jako zkrácena provozní doba odpoledne. Za cenu jízdného fajn poznání.
Po dvou dnech (a několika dotazech milého chotě na osud daru) jsem cestu hromadnou dopravu zopakovala. Z okna od pracovního stolu byl zaznamenán výskyt zájemců o jízdu na zastávce, což věstilo brzký příjezd spoje. Bezprostředně po opouštění budovy bylo již možné zahlédnout přijíždějící tramvaj. V rozporu s business image jsem se dvěma skoky ocitla ve vstupu do podchodu a překotně zdolala schody. Zběsilým úprkem pod rychlostní komunikací jsem vyprovokovala k témuž muže přicházejícího zvolna z protisměru - zahlédl kolejové vozidlo v zastávce a bral schody pod dvou.
Jeho počínání mi bylo záchranou, neboť řidiče dostatečně zdržel, abych po mocném odrazu přistála mezi cestujícími, odpípla si jízdné a - lehce zrudlá a zadýchaná - uctivě hlasitě poděkovala (pobavně pozorována doboru polovinou přítomných).
Když se mi zklidnil tep, prohlédla jsem si i já zbytek osazenstva nejevícího žádné výrazné znaky mimo zhroucených páteří. U hřbitova však přistoupily dvě slečny, které vzbudily všeobecný zájem. Kraťásky, crop top, věk kolem sedmnácti... a rty napíchané botoxem. Jejich dva přibližně vrstvevníci stojící opodál jejich exteriér nedosatečně tiše hodnotili, přičemž vylepšení stylu "na kačera" nekomentovali nijak lichotivě. V tomto směru vykazují chlapci více rozumu sázejíc více na přirozenou krásu.
Cesta k hodináři vyžadovala přestup - nebo pěší tůru v délce jedné zastávky. Normálně bych volila druhou variantu, ale náměstí vylepšené četnými výkopy a současně přijíždějící potřebný spoj mě přesvědčily o opaku. Po nástupu zadními dveřmi do zaplněného vozidla jsem opět bezkontaktně uhradila jízdné, načež slyším z dálky velmi známý hlas.
Jediná celá identifikovaná věta zněla doslova: "Rodiče nemají energii ho vychovávat". Mírným vyhlédnutím bylo zjištěno (podle cípu bundy a dlouhých vlasů), že se skutečně jedná o mého nejstaršího potomka, kriticky kometnujícího náš přístup k jeho mladšímu bratrovi. Obsazenost vozdila neumožňovala se k němu přiblížit a nejbližší zastávce jsem musela vystoupit.
Vyřídila jsem upravu kovového pásku časostroje na své útlé zápěstí a zamířila zpět. Cestou jsem památnou větu hodnou otce Fourase poslala synkovi prostřednictvím SMS. Odpověď přišla obratem - "Čím jedeš?". Následovaná zprávou "A neříkej, že to není pravda". Kdyby jen věděl, na co vše mi energie schází...
Musela jsem se ale smát, což možná připadalo zvláštní mým novým spolucestujícím. Po odeslání zprávy "Neříkám" jsem se s novými hodinkami na ruce vrátila zpět do pracovního procesu. Zvláštní náhody, které se dokáží stát během ojedinělé jízdy za jedinou zastávku. Evidentě osud chtěl, abych sdělení zachytila; nějak se s tím poperu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDXCIII.
Konstatování, že je třeba se dítěti věnovat, je celkem k ničemu, neuvede-li se od praxe. K naší rodičovské cti možno zmínit, že se o to pokoušíme.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDXCII.
Odříkaného největší krajíc - aneb pokud jsem chtěla trávit víkendy doma prací, vybrala jsem si nesprávně.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDXCI.
„Rozhodně nebudu abstinovat na oslavě kulatin své vlastní sestry“, pronesla jsem kategoricky (a zbytečně)
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIX.
Nadstandardní timemanagement je položka životopisu, kterou uvádím s lehce ironickým dovětkem „díky početné rodině“.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDXC.
Nabyla-li jsem dojmu, že dříve mnou vykonávané „chlapské práce“ zvolna přešly na nejstaršího potomka, mýlila jsem se.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
První létající divize. Armáda investuje miliardy, chce masy dronů do tří let
Válka na Ukrajině je bitvou technologií a především pak bezpilotních prostředků. To si uvědomuje i...
KLDR hodnotila přesnost střel odpalem do moře. Kim posílí jaderný program
Severní Korea provedla zkoušku odpalu taktické balistické střely do Japonského moře. Severokorejský...
Epidemioložka SZÚ varuje, že legionella může být ve vířivkách i osvěžovačích
Vysíláme Je černý kašel na ústupu nebo stále ještě představuje hrozbu? A kde se můžeme nakazit záškrtem nebo...
Velká záhada rozluštěna. Bloky na stavbu pyramid přinesl do pouště Nil
Premium Vědci možná vyřešili záhadu táhnoucí se celá tisíciletí: jak staří Egypťané dotáhli obrovské...
- Počet článků 514
- Celková karma 12,75
- Průměrná čtenost 309x