kOmický blog CCCXXVIII.

Tento týden jsem si opět uvědomila, že horší chvíle musí nastávat, abychom si těch hezkých dostatečně vážili.

Lety soužití vytříbená domácí dělba práce učinila z manžela správce vozového parku. Jeho informace o plánovaném předání vozidla na garančku proto nihoho příliš nepřekvapilo - zejména, když se auto vytrvale dožadovalo olejového servisu.

Na poskytnutou náhradu, kterou otec přijel, se nejen děti dívaly poněkud nedůvěřivě. Pravda, Fiat Idea nebyl jistě primárně zamýšlen pro přepravu pětičlenné rodiny. A image pubertálních dětí může při použití tohoto mírně zastaralého zázraku techniky pravděpodobně utrpět.

Vzápětí mi byl "náhradník" svěřen. Obdržela jsem klíčky a instrukci, že je třeba rychle trochu nataknovat. Milý choť přidal i upozornění, že pedály jsou poněkud blízko u sebe - možná abych nepřehlédla, že se nejedná o automat.

Motor vydával mírně podezřelé zvuky a v zatáčkách auto vykazovalo nečekané trajektorie, přesto jsem šťastně dosáhla čerpací stanice, najela ze správné strany stojanu a navzdory mírným pochybám i opakovaně nastartovala, přičemž dotěrné oranžové světýlko zhaslo. Vystřídala je mimochodem jiná kontrolka téže barvy, (kterou mi bylo doporučeno ignorovat).

Parkování u kanceláře - před stavbou oceněnou v rámci Jihomoravského kraje a mezi vozidly zvučných značek - jsem zavrhla. Zvolila jsem odložení fiátku z opačné strany budovy, dříve hojně využívané pro ukrývání poněkud punkerské Škody Octavia přezdívané Světluška. Branka byla zavřená, místo cesty přes plot jsem ale volila pěší obchvat. I v dalších dnech jsem parkovala v úsraní a ověšena taškami vcházela do budovy s mírným ruměncem a též lodičkami od bláta.

Překvapivě pozitivně hodnotím fiátkem absolvovaný výlet na veterinu, neb se nám maxipsa podařilo vtěsnat do pidikufru. Váha pod naším čtyřnořcem přiznala 43,5 kg a ordinaci jsme s dcerou opouštěly vyzbrojeny prostředky proti klíšťatům a instrukcemi k jejich aplikaci. Pouze moje peněženka vydala většinu hotovosti získané v pondělí usilovným masírováním.

Mladšího synka, který po dni ve škole začal vykazovat známky nemoci, jsem neúspěšně léčila klidem, zneužívajíc manželovu pracovní dovolenou. Mezi řešením umístění baterií, výměny kamen a likvidací kartonů si choť našel čas i na vaření čaje. Tím se ovšem zcela rodičovsky vyčerpal a na další dva dny se pracovně vytratil do Olomouce.

Synova stoupající teplota a vzrůstající apatie vyprovokovaly návštěvu lékařky. Zamýšlené preventivní PCR testování bylo zrušeno přesně ode dne, kdy jsem jej měla zájem využít. Na dveřích dětské ordinace pak viselo sdělení, že pacienty ošeřují pouze po telefonickém objedání. Dovolala jsem se na druhý pokus, podléhajíc rozčarování při pomyšlení na povinně placené zdravotní pojištění. 

Paní doktorka nás přijala a vyšetřila, dokonce v mezidobí potvrdila dětem potřebné formuláře pro účast na školních akcích, (čímž mě současně připravila o další hotovost). Překvapivě syn po návštěvě v ambulanci začal vykazovat zlepšení stavu, aniž pozřel jakýkoli lék. Na hlídání k babičce jem ho transportovala mírně klidnější.

Nemocné dítě v kombinaci s absencí manžela činilo rodinnou logistiku složitější, pročež jsem si tankování koncem týdne musela zopakovat. Únava byla patrná nejen na automobilu, ale i řidičce vykazující stopy nevyspání zapříčiněného kašlajícím dítětem. Jisté vyčerpání bylo znát i v peněžence - při pohledu na účtenku a chabě doplněnou nádrž bylo na místě konstatovat, že svoboda a nezávislost je finančně náročná.

Otce rodiny jsem po jeho návratu domů vítala nadšeně; zejména když oznámil, že naše auto je po prohlídce a výměně oleje připraveno k vyzvednutí.