komický blog CCLXXXI.

Ve čtvrek jsme zaznamenali nebezpečný rodinný konsenzus, že na nadcházející víkend nemáme žádné konkrétní plány.

V sobotu jsem stála v montérkách v koupelně a poslouchala manželův monolog. Věta "výklenek se zazdí" nevyjadřovala přesně podstatu věci. Nicméně po slavnostním zjištění, že příslušné lepidlo máme, byla naplněna. Na své dílo jsem výjimečně pyšná, neb na vodováze nevykazuje žádné odchylky. Nepříjemné bylo pouze zjištění, že krytí stavebního materiálu složeného za domem již zcela neplní funkci, pročež materiál vlhne.

Manžel mi příležitostně flexou přiřezával naměřené ytongy (sama mám z úhlové brusky nezdravý respekt), přičemž vytvářel objemný oblak prachu. Musí ho to bavit, mé skromné prosby o zakoupení ruční pily na porobeton dosud vyslyšeny nebyly a ani do budoucna si příliš naděje nedělám.

V limitovaném prostoru koupelny se mi pak trochu motal pod nohy, neb cosi dlouze rozměřoval. Kýžený efekt rovné čáry na podlaze byl dosažen zřídka, neboť laserový přístroj zaujal našeho nejmladšího potomka. Když byl synek otcem vykázán, narušovala paprsek pohybem v prostoru zdatná zednice. Výsledkem manželovy snahy bylo pár čar tužkou na zdi a zem.

Později během volného víkendu drahý choť s mojí dopomocí empiricky odzkoušel, že obrousit původní lepidlo z podlahy nepůjde zamýšlenou metodou s nově zakoupeným diamantovým kotoučem. Navzdory respirátorům a ochranným brýlím jsme se oba po pár minutách dusili, aniž nechtěná vrstva vykázala zásadní újmu. Prach sedal asi dvě hodiny, které manžel věnoval vylepšování brusné metody.

Vytvořil přípravek z krabice a fólie, doplněný odsáváním průmyslového vysavače a otvorem pro vložení brusky. Krátká praktická zkouška, (které jsem se s umytými vlasy odmítal účastnit), vnesla naději na použití, pročež choť (dosud teoreticky) rozvíjí možnosti dodatečného  těsnění. S názorem, že lze za úplatu zapůjčit průmyslovou podlahovou brusku, jsem u vynálezce neuspěla.

Koupelnové téma doma proběhlo i v úrovni teoretické, konkrétně při výběru baterií a nákresu skříně. Po delším monologu zdůrazňujícím marnost snahy jsem choti opětovně zaslala e-mail s odkazy na předvybrané vybavení. Chvíli rozporoval výšku vodovodní a kontroloval rozteč vanové baterie, nakonec obojí odsouhlasil a objednal.

Koupelnový úložný prostor byl větší oříšek. Nedařilo se nám shodnout ani na systému ukládání špinavého prádla. Měřením v místě budoucí realizace bylo navíc zjištěno, že četné horizontály na sebe nikdy nemohou navazovat, což bylo mírné zklamání. Co také očekávat, když vestavujete skříň mezi pračku se sušičkou a umyvadlový stůl se zrcadlem. Předpokládám, že než dojde na řezání dřeva, manžel můj okótovaný nákres opět někde dobře založí.

Když jsem totálně vyčerpána koupelnou usedla s pletením na terasu, vyvolalo to neskrývaně udivený dotaz nejstaršího syna: "Mamko, ty odpočíváš?". Ano, byl to můj jediný plán na tento víkend.