Hlavní manžer rodinné zábavy naplánoval odpočinkový prodloužený víkend s přáteli po stopách natáčení českého seriálu z beskydského prostředí.
Těšila jsem se na relax, kamarády a zelené kopce. Zamýšlený účel splinl, jakkoli způsobem, který zcela neodpovídal původním očekáváním.
Pro přítomnost přerostlého štěněte jsme poprvné doma zanechávali právně odpovědného synka samotného. Otec ho vybavil instrukcemi, matka potravou a doporučením starat se o živé tvory. Jakkoli mám v potomky přiměřenou důvěru, pocit to byl velmi zvláštní.
V den odjezdu mě překvapila bolest v levém podžebří. Na internetu jsem osvěžila gymnaziální znalosti anatomie; blišží studium příslušných orgánů bylo po přečtení prvních řádků týkajících se jejich onemocnění odloženo na neurčito. Pracovní den jsem strávila v mírném předklonu a cestu do hor horečnatým spánkem.
Večer jsem chtěla vyplnit tichým pletením. Vytáhla jsem jedno starší dílko - nechtěně nesymetrické pončo určené k vypárání (nepochopitelná chyba při úvodním počítání), leč destrukční záměr mi byl znemožněn. Likvidaci barevného veledíla zabránila kamarádka doslova vlastním tělem, když oděvní kus oblékla a odmítla odložit. Závěr dne tak byl stejně málo produktivní jako jeho předchozí část.
Ráno tělesný stav vypovídal, že běžecká výbava byla přibalena zbytečně, jakkoli cyklostezka kolem Bečvy k běhu přímo vybízela. Po střídmé snídani jsem alespoň přítomné přesvědčila k návštěvě nedaleké podnikové prodejny přízí za účelem zakupení zdroje nemoderní zábavy. Prodejna zaujala otvírací dobou zahajovanou v 6,30. Na místě jsem (o něco později) s užaslým pocitem dítěte v cukrárně ohmatala sto klubíček a s kořistí vítězoslavně obchůdek opustila.
Výlet po seriálových lokacích byl provázen mrholením, zíváním, nevolností a příležitostnými pracovními telefonáty. Za světlý okamžik dne lze označit především konzumaci rakytníkové zmrzliny. Po pár hodinách jsme značně provlhlí zaveleli k ústupu do apartmánu, kde jsem ulehla. K manželově cti mohu říci, že dětem uvařil oběd a poskytl tekutiny.
K večeru jsem se bledá opatrně vynořila z peřin a nahodila první oka nového ponča. Umírněně jsem propletla i nečekanou opulentní hostinu; zábavnou společnicí jsem každopádně nebyla.
Následující den opět nedošlo na ranní běžecké kilometry, ale připojila jsem se k hromadné výpravě na Malý Javorník. Cesty v horském terénu byly provázeny četnými dotazy dětí na délku trasy a smyslu našeho počínání. Odpoledne jsme využili krátké chvíle slunného počasí a venkovního posezení, abychom umožnili realizaci osobám s grilovací vášní. Pánům při této příležitosti došla bečka a v závěru nás vyhnal déšť. Zjištění, že přítomní dospělí končí večírek na gauči s čajem, bylo lehce šokující.
Nedělní liják omezil denní program na minimum, opustili jsme ubytování a pouze krátce přibrzdili u několika objektů. Odpoledne jsme doma nalezli synka a psa hlídající základnu; aniž došlo k újmě na zdraví či majetku. Narmila jsem rodinné příslušníky a odebrala se vybavena tlustým svetrem účtovat. Podotýkám, že to již venku opět svítilo slunce.
Když jsem ulehla na lože, manžel na cílený dotaz upřesnil, že následující den odlétá do Kyjeva, aby mohl v Černobylu násávat atmosféru zkázy. Usínala jsem s rozporuplnými pocity, v nichž převládala nejistota.
