kOmický blog CCL.

Vlny pracovního vzedmutí při rekonstrukci našeho domova přicházejí a odcházejí. Kontinuita úsilí je narušována jinými naléhavějšími či důležitějšími počiny.

Uplynulý víkend byl využit především k budování skromné dřevostavby pro našeho čtyřnožce. Vzhledem k velikosti psa v dospělosti lze osobami menšího vzrůstu při troše dobré vůle využívat i k jejich přespání. Boudička je vyvedena ve smrku (ač z palubek II. jakosti), má polystyrenovou izolaci a střechu pokrytou asfaltovým šindelem. 

Absolvovali jsme i setkání s přáteli a rodinou, pročež jsem část víkendu trávila ve slušivé zástěrce místo špinavých montérek. Drahý choť mě pouze zaúkoloval opětovným nátěrem hydroizolace ve sprchovém koutě. (Předpokládám, že chtěl využít zbytek příslušné hmoty a udržet mě v naději, že koupelnu přece jen doděláme.)

Vyžádal si rovněž moji součinnost při protahování drátů na půdě. Otevřeně přiznávám, že se ve změti husích krků a kabelů různých barev a průměrů naprosto neorientuji. Úkol zněl jasně a nenáročně. Jenom můj nedostatečný vzrůst poněkud limitoval splnění; což spravil odložený prázdný kbelík, na kterém jsem balancovala. Pobyt na půdě mě opět ujistil, že naše práce na domě nikdy neskončí.

Boudu dodělával především otec s dětmi, nicméně příležitostně - např. při instalaci otvírací střechy - jsem byla nucena se zapojit. Dcera mimo akušroubovák již zdatně ovládá i úhlovou pilu. Ale ve chvíli, kdy ji tatínek (ničící před domem nehotovou fasádu zasekáváním drátů právě vyvedených z půdy) pověřil naměřit a přiříznout "extruďák" dosti znejistěla; slovo evidentně slyšela prvně v životě.

Ve snaze ji pomoci, jala jsem se prohledávat "stavební" přístavek. Bohužel trvale je zaskládaný tak, že do prostoru nelze vstoupit. Proskákala jsem mezi nahromaděnými nádobami a zbytky materiálu, ulovila dva panely k izolaci střechy psí boudy a vyrazila zpět... Abych se později vrátila a za nelichotivých komentářů přerovnala předměty do stavu umožňujícího normální průchod.

Plynule jsem navázala s úklidem v průjezdu, který jsem s dceřinou pomocí zabavila zbytků polystyrenu a odřezků dřeva. Ometla jsem piliny z ponku a - abych manželovi udělala radost - naměřila ze zbytků OSB desky na spodní polici, která mu dosud chybí. Drahý protějšek bohužel nejevil očekávané nadšení.

Při přířezu police jsem si vyzkoušela novou pilu s vodící lištou, která mě doslova nadchla (podobně jako dříve manžela). A cítila jsem velké zadostiučinění, když dva kusy s výřezy, ze kterých byla police sestavena, přesně sedly na místo.

Nejsem si jistá, zda je možné pracovní víkend hodnotit jako úspěšný. Z pohledu čtyřnožce zřejmě ano.