Podzimní nedělní odpoledne po obědě u manželových rodičů... Drahý choť se právě rozplýval nad omítkou, kterou šikovný zedník před polednem natáhl na zeď v šatně a ve spíži. Já se (neuváženě, přesto opatrně) zeptala, na kdy máme v harmonogramu zařazené betonování podlahy v koupelně. Odpověď: "Termín nestanoven" mě poněkud zasáhla. Pokud do zimy nevybetonujeme, v březnu (což byl můj ultimativní termín) hotovo nebude.
Manžel byl mojí bohužel hlasitou úvahou silně rozčarovaný. Vlastně se mu nedivím, současně řeší nesnadnou koordinaci zednických a elektrikářským prací, dodávku krbových kamen a jejich napojení na otopnou soustavu, dotaci, dovolenou... plus obvyklou množinu pracovních záležitostí. Má toho nad hlavu.
Z mého úhlu pohledu ale právě dokončované prostory (spižírna, šatna a částečně obývák) moc závěrečných prací s naší účastí nevyžadují. Nalejeme samonivelační hmotu, položíme vinyl a vymalujeme... V obýváku potřebujeme především odborníkem dokončit rozvody elektřiny a následně tyto nechat překrýt novou omítkou. Nejdéle bude trvat schnutí a každopádně výroba poliček do skladů proviantu a oděvů.
Bohužel až šatnu a spižírnu - prostory pro běžného návštěvníka domu neviditelné - doděláme, bude zima. Nechci si představovat, že v prosinci stojím v bundě, zmijovce a rukavicích u míchačky. Ale betonování pravděpodobně nehrozí. Než se může udělat koupelnová podlaha, musí se tamtéž dodělat topení. To jsem až do dneška úplně nedocenila.
Na zedníka jsem čekali měsíc. Nyní budeme čekat na topenáře, který má jednak propláchnout topnou soustavu, abychom nezničili nový kotel, jednak napojit krbová kamna na akumulační nádrž, (abychom byli schopni jejich teplo kvalitně využít). Navíc musí doladit drobnosti (jako je například zapojení zařízení pohánějícího vodu tak, aby při puštění z kohoutku a sprchy tekla teplá). Lze předpokládat, že ani elektrikář nepořeší všechny naše požadavky současně. A alespoň v druhé koupelně bychom zásuvky a světlo nad zrcadlem uvítali. Představa, že za dlouhých zimních večerů budu lepit kachličky, byla zcela mimo - možná tedy příští zimu.
Večer jsem věnovala šití kočicí boudy. Zdroje byly omezené - molitan ze staré dětské matrace a látku z jedné z banánových beden stále neúhledně vyskládaných podél zdi v ložnici. Děti mě několikrát upozornily, že se kočky do mého díla nevjedu. Mýlily se. Problém je spíše v tom, že ne všechny se spolu snesou. Evidentně budu muset ušít ještě minimálně jeden kočící domek - aby alespoň čtyřnožci byli s ubytovacím a tepelným komfortem v zimě spokojeni.
Do března vydržím, pak přehodnotím. A pro jistotu si koupím tu zmijovku.