kOmický blog CVI.
Problematiku přemisťování pětičlenné rodiny z Omic do Brna jsem již několikrát zmínila. Pokud jedeme dvěma auty, děti usedají k manželovi, protože za omšelou Světlušku z konce minulého tisíciletí se stydí. Já si naopak užívám komičnost situace. V lodičkách a kabátku procupitám průjezdem mezi kočičími exkrementy, přeskáču trávou k zaparkovanému autu, odemknu manuálně klíčem a pomodlím se, abych nastartovala.
Když na mě před vjezdem do velkoměsta mávla policejní hlídka, poslušně jsem zajela mimo komunikaci a ručně stáhla kličkou okénko. Policista se mému úsilí pousmál. Mě bylo jeho i kolegy spíš líto, protože hustě pršelo. Překvapilo mě, že chtěl vidět jen řidičák a provést dechovou zkoušku. (Naposledy jsem dýchala před jedenácti lety, když jsem předtím zkrátila auto o dobrých deset centimetrů.) V případě, že by chtěl policista předvést povinnou výbavu, pobavil by se při možná marném hledání nepochybně mnohem víc
Kontrola proběhla rychle a bez problémů. Zastrčila jsem své oprávnění k řízení vozidla zpět do peněženky a pokračovala k městu. Stihla jsem odstavit auto a přestoupit na tramvaj, abych do zaměstnání dorazila včas. V 7,30 jsem seděla na židli, abych z ní v 7,40 málem spadla - při zjištění, že v kabelce nemám peněženku.
Nabízely se dvě možnosti - zůstala v autě po silniční kontrole, nebo mi ji někdo odcizil v tramvaji. Po krátkém vyhodnocení možností jsem obvolala všechny dostupné bohunické kontakty a zorganizovala jednu dobrou duši, která se uvolila do zaparkovaného vozidla nahlédnout. Přes omoklé sklo toho mnoho vidět nebylo, peněženka rozhodně ne. Toto sdělení mě však uklidnilo jen v tom, že odpoledne nebudu mít vysklené okýnko.
Pro jistotu jsem veškeré povolené operace na kartách stáhla na nulu. Absolvovala pracovní poradu a udělala několik neodkladných dokumentů. Už jsem byla připravena odjet záhadu s peněženkou rozluštit osobně, když se kolega nabídl, že bude pracovně ve shodné lokalitě. Předala jsem klíče a instrukce... a čekala. Abych byla připravena na vše, vygooglila jsem si postup při ztrátě občasného průkazu.
Byla to dlouhá hodina, ale kolegův telefonát začínal větou "Mám pro tebe dobrou zprávu...", k mé velké úlevě. (Vyhlídky na vyřizování nových dokladů nebyly nikterak lákavé.) Později líčil, že zvenku opravdu nebylo nic na sedadle vidět, peněženka zůstala zapadlá mezi sedadlem a dveřmi. A tak jsem byla od následků vlastní roztržitosti zachráněna poprvé.
I druhá záchrana jinak velmi samostatné ženy byla spojená s autem. Ráno jsem rozvezla děti (neměly na výběr, manžel nebyl doma) a zaparkovala v Bohunicích. Odpoledne jsem řešila knihovnu, návštěvu maminky, malého synka jsem předala manželovi a vydala se na nákup, kde jsme měli sraz se starším synem. Nezištně mi pomohl nakoupit, ukecal mě na zmrzlinu a společně jsme táhli tašky k vozidlu. Ještě jsem prohodila pár slov s kamarádkou, kterou jsme v obchodě potkali.
Synek si vzal klíče a naložil tašky. Trochu mě popoháněl, abychom už jeli. Bohužel po aplikaci klíče do zapalování se nestalo vůbec nic. Ráno jsem - pravděpodobně v rozrušení z nálezu mrtvého koťátka - zapomněla rozsvícená světla. Školácká chyba. Bohužel žigulík, ve kterém jsem se učila řídit, zhasínal světla sám, jakmile se vytáhl klíč (a měl jen 4 rychlosti a nefunkční ruční brzdu).
Zatímco syn rezignovaně lízal zmrzlinu, vyhrabala jsem z kabelky telefon a potupně volala manželovi o pomoc. Variantu přemisťovat se s nákupem autobusem a jsem ani nezvažovala. Pochopitelně jsem svého chotě, který se sotva vrátil z náročné pracovní akce, vůbec nepotěšila. Ale přijel, ani nic neříkal a přes kabely motor Světlušky nahodil.
Nad ztuhlým tělíčkem jsem v ranním šeru propadala pocitu, že v důležitých okamžicích jsem na všechno sama. Nejsem. K poslednímu odpočinku kočičku uložil manžel, ještě než jsem mu zavolala. A druhý den ráno jsem si nad hrobečkem utírala slzy s pocitem, že sice všechno nezvládnu sama, ale že to ani není nutné.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXVI.
Dvoje kalhoty nejmladšího potomka vykázaly během dvou týdnů čtyři díry na kolenou, což byl jenoznačný impuls vyrazit na nákupy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXV.
S postupujícím časem vnímám jisté střídání rolí v rodině. Část mých obvykle vykonávaných činností přebírají jiní a naopak.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIV.
Po loňském neúspěchu velikonoční výpravy na Vysočinu jsme letos trávili prodloužený sváteční víkend převážně doma.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXIII.
Rybářské výpravy našeho nejstaršího potomka v kombinaci s pravidelným promítáním rodinných videí nečekaně vstupují do mých snů.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXII.
Zelený čtvrtek může být impulzem pro vaření špenátu, stejně jako predikcí barvy obličeje následující pátek.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXXI.
Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXX.
Na neoprávněnou kritiku tempa rekonstrukčních prací reagoval choť defenzívně výkopem obranného příkopu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIX.
Abych se vyrovnala organizačnímu talentu milého chotě, svolala jsem sraz dávných účastníků lyžařské rekreace.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVIII.
Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVII.
Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVI.
Poslední dny v zaměstnání byly náročné - zdaleka nejen pro usilovnou snahu dotáhnout rozpracované obchodní případy.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXV.
Po poslední zkušenosti s návštěvou divadla v doprovodu drahého chotě jsem se zařekla, že za kulturou budu vyrážet výhradně bez jeho splečnosti.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIV.
Pozvání na oslavu padesátin znělo jako fajn příležitost vidět kamarády z mládí a odít pohublou postavu do důstojeného hávu.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXIII.
Jakkoli v práci aplikuji teorii přehledného nepořádku a úkoly řadím dle důležitosti, doma vynikám především v nekonečném řetězení činností v marném úsilí o optimalizaci.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXII.
Zahajovat třetí pracovní poměr za sebou s počátkem března je zajímavá náhoda (nebo projev nedostatku fantazie).
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXI.
Odpočinkové víkendy mají pravděpodobně balhodárný vliv na psychiku, nicméně nepochopitelně zanechávají zdevastované tělo.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXX.
Brzké ranní vstávání předchází pozdním odchodům. Tato věta bohužel nepopisuje prevenci, ale časovou souslednost.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVIII.
Po sobotních osmi ranních kilometrech v mrazivém lese jsem byla psychicky připravena čelit domácím výzvám.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXIX.
S potomky třetím rokem rozdělené mezi základní školu a čtyřleté gymnázium, vnímám prohlubující se nesoulad ve vývoji požadavků na jejich žáky a studenty.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXVII.
Uzené se zelím a bramborovým knedlíkem mám spojené se svátečními obědy u babičky; aktualizace rodinné tradice ale pravděpodobně nemá šanci na úspěch.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 507
- Celková karma 12,77
- Průměrná čtenost 314x