kOmický blog LIX.

Příští sobotu budu trávit v dlouhých večerních šatech a držet budu elegantní psaníčko, případně desky se seznamem hostů. Tento víkend - jako většinu jiných - jsem prožila převážně v montérkách vybavena kladívkem a majzlíkem. 

Příští sobotu nebudu trávit v roztrhaných riflích a pracovním triku, ale ve velké večerní. Účastním se velkolepé akce – bohužel zcela pracovně. Za tímto účelem jsem po čtvrt roce navštívila kadeřnici, aby přibývající šediny překryla barvou. Ještě někde sehnat adekvátní dlouhé šaty. Mám několik exemplářů ve skříni, ale všechny už byly viděny.

V pátek byl manžel na svojí firemní akci. Já odpracovala v kanceláři, vyzvedla prcka ve školce, umístila ho k bývalým sousedům, namasírovala klienta, telefonicky zjistila, že druhá klientka se nedostaví, vyzvedla prcka u sousedů a jela domů.

Nachystala jsem dětem večeři a uvařila na sobotu. Potom jsem neschopna vypnout dodělala podlahu u dveří do dceřina a synova pokoje. Bylo potřeba přiříznout jen poslední vinylové díly do dveří.

Měřila a řezala jsem pečlivě, protože kolem zárubní se nepřesnosti nepřekryjí lištou. Byla jsem na své dílo patřičně pyšná, přesně do chvíle, než se dostavil manžel a nad mým nadšeně demonstrovaným dílem temně pronesl: „Toho jsem se bál“. Zapomněl mi říct, že chtěl podlahu v pokojích znovu seříznout, protože mu vizuálně vadila krycí lišta vyčuhující z pod dveří. Spraví to…

Sobotu dopoledne jsem pozemní činnosti vyměnila za štafle a věnovala se přípravě na překlad u dveří do spižírny. (Svátky bych raději trávila s dveřmi než s igelitem přes otlučenou zeď). Malá holka s velkým kladivem a majzlíkem...

Manžel mě průběžně informoval, co dělám špatně. Rozhodně jsem na štaflích špatně seděla, jelikož mě v neděli pronásledovaly bolesti ne nepodobné následkům jízdy na kole; na což mě ale nikdo neupozornil). Muž se věnoval napravování vinylové podlahy a instalaci přechodových lišt na správná místa. Potom aplikoval půl překladu z vnitřní strany zdi.

Navařeno bylo od pátku, takže jsme se nemuseli zdržovat přípravou oběda. Odpoledne jsme vyráželi k bývalým sousedům a s nimi potom na vánoční trhy. V Brně jsou prý letos nejhezčí. Nevím... už na návštěvě jsem se preventivně zahřála natolik, že mi na trzích nestihlo být zima, ačkoli jsem to pro jistotu podchytila ještě dvěma svařáky. 

Ráno jsem opět navlékla slušivé pracovní oblečení – akce „překlad“ pokračovala. Upravila jsem otvor z kuchyňské strany zdi. Vložení překladu mírně komplikoval rozvod elektřiny vedoucí pár centimetrů od okraje, ale přemluvili jsme ho. Manžel překlad usadil a upevnil a potom se chopil kanga. Společnými silami jsme vybourávali dveřní otvor. Šlo to špatně, cihly nešly vůbec rozebírat a na obou stranách zdi jsme vytvořili hromady dosti kompaktní suti. Ale po dlouhé době jsme dělali něco společně. Vzhledem k hluku i bez komentářů.

Bourání bylo náročné, manžel byl už v půlce dveří dost vyčerpaný, což naprosto chápu. Po krátké přestávce ale práci téměř dorazil. A zakázal mi pokračovat po dobu svojí nepřítomnosti.

Oběd byl rychlý, bramborová kaše a uzené. Brambory připravoval syn, byť je z neznámých důvodů nechal nakrájené v hrnci bez vody v ložnici.

Po krátké přestávce na odpolední kávu jsem jen odklízela suť. Nechtěla jsem ji v kuchyni nechávat – jednak aby poslední část byla přístupná k bourání, jednak aby se nám v kuchyni neprášilo. A navíc, aby občas přítomné kočky nekonaly potřebu, kde nemají. Na dvoře vznikla zase úhledná hromádka.

Cihlově červená barva, (kterou jsem ve sprše smývala z vlasů), určitě nebyla od kadeřnice. Ruce s puchýři od kladívka a majzlíku se snad zahojí, nehty dorostou... a za týden budu reprezentovat v dlouhé róbě.