kOmický blog L.

Zaměstnání všestranně nadané matky tří dětí na sklonku středního věku není problém. A překvapivě to vůbec nesouvisí s aktuálním převisem nabídky pracovních příležitostí nad poptávkou.

Výpovědí v zaměstnání vyhrožuji tak často, že průběžná sdělení na toto téma dávno nikdo nebere vážně. Po téměř osmnácti letech strávených na stejné židli s výhledem na Úřad práce ale možná nadešel čas. Za „plnoletý“ pracovní poměr jsem si dovolila dvě přerušení v podobě mateřské a rodičovské dovolené. Avšak i v této době jsme poměrně pravidelně docházela vypomáhat.

Bohužel ani v pokročilém věku nevím, jakým směrem své budoucí pracovní úsilí napnout. Škála dovedností je široká. Pominu-li kancelářské dovednosti, (které mně dosud živí), i masérkou činnost na „vedlejšák“, stále zůstává rozsáhlá množina profesí, které mi jsou blízké.

Řadu z nich hojně využívám doma. Jen za uplynulý víkend jsem byla:

Pokojská – proběhla sobotní výměna ručníků a pravidelná obměna ložního prádla po všech pěti členech domácnosti. Manžel zakoupil dva nové polštáře v LIDLu, takže už synek nemusí spát na pseudopolštáři vyrobeném z přeložené dětské peřinky nacpané v povlaku. Puberťák překvapil sdělením, že by chtěl „spát v tom lososovém“, že se mu v něm spí dobře. Barva překvapivá, ale potěšil mě – povlečení jsem kdysi ušila z damašku od babičky.

Švadlenka – když už jsme u šití. Zkrátila jsem malému synkovi darované kalhoty, ušila modré závěsy, a ještě spravila manželovi další roztrhlou součást hokejové výstroje. První dvě položky šicím strojem, poslední ručně a za pomoci kleští. Mám toho nachystaného na šití víc, ale nezbyl čas (stejně jako mi nezbývá třeba na pletení).

Zedník – překvapivé, kolik je na pracovních serverech nabídek práce v tomto oboru. (Jen nemám odvahu na ně reagovat). Během víkendu jsme společnými silami zalili betonem díru v podlaze v obýváku, takže už nehrozí výron kotníku při došlápnutí na nevhodné místo.

Venku se betonovalo mnohem intenzivněji, rozšířili jsme s mužem a synem terasu. Tímto počinem docílíme plochy k sezení u stolu, aniž zásadně ohrozíme strávníky pádem do trávníku. Možná vzhledem k počasí na terase strávíme nějaký čas ještě letos.

U míchačky stál tentokrát převážně puberťák.

Topič – povolání zjevně na ústupu. Víkendová rána od propojení topného okruhu vstávám a odcházím (obvykle v košili a županu) zatopit do sklepa v kotli na pevná paliva. Při třetím přikládání v pětadvacetiminutovém intervalu můj zákonný protějšek obvykle vzhlédne od mobilu a zeptá se:„Tys´ zatopila?“

Abychom měli čím topit, vytloukaly jsme s dcerou v neděli sklo ze starých okenních rámů. (Původně z nich byl na zahradě kurník, který jsem rozložila už na jaře). Sklo zůstalo na kusu plechu v zahradě, dřevo z rámů jsme přenosily k domu a manžel později nařezal. Nejprve destrukcí pověřil tatínek jen dva nejmladší členy rodiny, ale jednak ani jejich společné síly nestačily na přesun rámů, jednak jsem měla strach, aby si sklem neublížili.

Sportovec – poněkud nečekaně jsem se na sobotní oslavě čtyřicátin stala favoritkou u ping-pongového stolu. V „Americe“ jsem zřejmě vynikla především proto, že mě manžel nominoval na řidiče a byla jsem velmi střízlivá. V neděli odpoledne jsem obrala zavěšené svršky z elipticalu a „odšlapala“ na něm svých 40 minut. Od přesunu na domek to bylo asi poprvé, musím se trochu udržovat.

Kuchařka – jako většina maminek o víkendech rodině vařím, v týdnu někdy. Pečení pokulhává; jednak nemáme stále troubu, jednak vždy stojím před volbou mezi lepkem (zaručeným výsledkem a nemožností cukrářské výtvory jíst) – nebo bezlepkovým pokusem s rizikem, že se zase nepovede a nepozře to nikdo.

Musím zdůraznit svůj vděk za zprovozněnou myčku, protože nekonečné mytí nádobí mě doslova ubíjelo.

Zahradník – další v posledním roce populární činnost. Synek během soboty poryl v milosrdně teplém podzimním počasí velkou část záhonků. Pak se mě nevinně zeptal, zda dodělám ten zbytek, že ho bolí záda.

V neděli, když děti s tatínkem odjeli na inBalance, jsem to opravdu doryla; jen proto, že mi pracovní rifle byly nějaké těsné v pase. Když už jsem byla na zahradě, opravila jsem kompostér poškozený vichřicí, posbírala poslední zbytky ořechů i pár jablek a shrabala část listí.

Uklizečka – i tohle je běžná každotýdenní činnost, kterou je potřeba dělat (a která je paradoxně vidět pouze v případě, že není udělaná), netřeba více rozvíjet. V sobotu jsem se ale překonala a utřela prach z vnitřních širokých parapetů na oknech v chodbě, které jsou zcela zaskládané domácí flórou. A ani jsem se nezranila o sbírku kaktusů.

Pradlena – při pěti členech domácnosti záležitost každodenní. Kategorie prádla jsem z původních dvou (světlé a tmavé) s přibývajícím počtem dětí rozšířila na tmavé, šedo-modré, červeno-růžové, světlé a bílé. Pokud nestíhám práv v týdnu, na víkend je to pět praček. Tentokrát plus ložní prádlo. Jen následné žehlení jsem hodně omezila.

Obkladač – tentokrát pouze teoretik. Kamarádce vybouchl dělník této profese. Po zkušenostech s koupelnou a chodbou v bytě, kde jsme obkládali a pokládali spolu s manželem, jsem toaletu v masérské provozovně obložila úplně sama. S křížky, řezačkou a dalšími pomůckami to není těžké. Málem jsem se nabídla, že jim koupelnu obložím. Nakonec jsem jen poskytla telefonní číslo na známého obkladače.

Moje nejčastější pracovní uplatnění doma jsou (přes všechno výše uvedené) pomocné práce. Jeden z víkendových úkolů byl převozit hromadu písku ležící před domem na dvorek. Lopata, kolečka, naložit, nepoškrábat auto v průjezdu a vysypat. Dvacetkrát. Navíc mě manžel zaúkoloval přebíráním pozůstatků stavebního nepořádku. Roztřídit, vyházet, přenést, zamést. Uklízela jsem přístavek v zahradě s pytli nejrůznějších zbytků stavebních směsí a částečně stočenými kusy geotextílií…Pro osobu vykonávající tyto práci existuje jedno souhrnné výstižné zkratkovité označení, ale odmítám ho používat. Nechci se tak cítit.