kOmický blog XXXIV.

Pravidla jsou pravidla. Už od prázdnin vyhrožuji dětem, že jim sepíšu seznam povinností a pravidel, která budou muset dodržovat. Zatím je tento domácí kodex pouze ve stádiu příprav. 

Už od prázdnin vyhrožuji dětem, že jim sepíšu pravidla, která budou povinny pod hrozbou sankcí dodržovat. Denně mě vítá plný dřez nádobí (a další kousky se volně povalují po domě), kytky za okny skomírají, domácí mazlíčky nikdo nekrmí, suché prádlo na sušáku vidím jen já (o aplikaci špinavého do pračky se ani nezmiňuji) a v koupelně se na zemi povaluje nejen použité oblečení, ale i zmuchlané ručníky.

Občas dětem uděluji rodičovské rady, mezi jinými: „Pokud nemůžeš říct nic hezkýho, raději mlč“. Jenže zatím se mi nedaří se tímto doporučením řídit. (Mimochodem, pošťuchujícím se puberťákům také ne.) Seznam pravidel by to vyřešil, nebyla bych nucena křičet, kdykoli vejdu do kterékoli místnosti v domě. Nemusela bych ani celé večery mlčet, pouze bych vykřikovala čísla příslušných pravidel. Jen se trochu bojím, že délka seznamu odradí děti od jeho čtení…

Tento týden proběhly třídní schůzky, které nepřinesly žádnou zásadní novou informaci, jen trochu zamávaly stavem hotovosti v peněžence. Plavání s prckem bylo o poznání lepší než minule, po pár výhružkách si nasadil plavecké brýle, (i když v nich dle vlastních slov vypadá jako blbec) a dokonce si potopil obličej. Sláva. Snad mu snaha vydrží.

Další den jsme s naším malým človíčkem protrpěli návštěvu zubaře. Odmítal spolupracovat, ale nakonec jsme ho ve třech s panem doktorem a sestřičkou udolali. Byl mokrý on i já, možná i pan doktor a zem - a do příští návštěvy budeme muset tento zážitek oba rozdýchat. A to je pan doktor opravdu hodný a šikovný.

Dcera se byla s tatínkem podívat na ukázkovou hodinu – jako nový pohybový kroužek si překvapivě vybrala opět tanec, jen v jiném týmu. Uvidíme, příští týden si to vyzkouší „na ostro“. My zatím čekali v nově otevřené hospůdce v Bohunicích s partou rodičů, se kterými se známe díky školce. Neviděli jsme se dlouho, ale nemohli jsme se zdržet; manžel odjížděl ještě večer do Plzně.

Koncem týdne jsem byla domluvená s fotografkou na dokumentaci svého exteriéru. V létě jsem zmínila, že bych se chtěla nechat zvěčnit, protože mladší ani hezčí už nikdy nebudu. Manžel se toho chytil a dal mi poukaz. Sice jsem ho dostala k narozeninám, které mám za dva měsíce, ale koncem léta je pochopitelně mnohem hezčí světlo než v listopadu.

Problém je, že se fotím hodně nerada. Ztuhnu, dělám hrozné obličeje, krčím čelo (to standardně, i bez focení). Když jsem se fotila před dvěma roky (dárek kamarádek ke čtyřicítce), byla jsem tak namalovaná a naaranžovaná do podivných póz, že mě málem vlastní sestra nepoznala.

Tentokrát hodnotím pozitivně, že jsme fotily venku. Další výhodou bylo, že jsem nedávno byla u kadeřnice a také jsem po třech týdnech s campylobacterem hodně hubená. Bohužel, hubnu jako většina žen nejdříve přes prsa. Opět jsem byla na své poměry hodně namalovaná a paní fotografka se mi také pořád snažila vyfotit nějaký sexy dekolt, což u plochého hrudníčku bohužel vypadá dost komicky. Celkově to ale byl příjemný půlden. Uvidím, co na výsledky řekne můj milý muž.

Večer po focení jsem šla na kosmetiku a kamarádka se úplně rozplývala nad mým make-upem a outfitem, tak to snad přece jen nebylo tak hrozné. Měla ale nezvykle hodně práce s mým odličováním. Poněkud jsem se u ní zdržela, domů jsem jela za tmy. Manžel volal, že přijede pozdě v noci.

Děti byly samy, chystaly si věci na víkend na kola. Manžel byl druhý den služebně na opačném konci republiky. Velké děti jsem pochválila, protože jim prakticky nic nechybělo. A dcera po špatné zkušenosti s odjezdem do Orlických hor i ohlídala, abychom batoh skutečně naložili. Možná ani nebude nutné psát ten seznam domácích pravidel a povinností.

Velkou část nebytných věcí na hromadnou výpravu na jižní Moravu jsem měla sbalenou už od odpoledne, večer po návratu jsem chystala zbytek. Z budoucí druhé koupelny jsem vyvezla kola a zjistila, že žádné nestojí na ráfku. Pro jistotu jsem se optala dětí, který bicykl komu patří. Zní to divně, ale jak větší děti odrůstají, ztrácím přehled. Dvě kola máme momentálně navíc; čekají na dobu, kdy do nich doroste prcek. Našla jsem i všechny helmy a rukavice; a celý set manželova cyklooblečení. Zítra strávím půl den v práci a můžeme všichni vyrazit.

Jen když jsem kolem jedenácté vešla do funkční koupelny, přivítala mě mokrá předložka u vany, potopa na zemi, dvě hromádky špinavých svršků a zmuchlaný chuchvalec provlhlých ručníků. Zjevně musím některá rozhodnutí ještě přehodnotit. Pravidla jsou pravidla.