kOmický blog XX.

17. 07. 2018 8:04:45
Krátký víkend doma po návratu z chaty, kde jsem snad raději měli zůstat. Skřípe nám koordinace a komunikace (zjevně to souvisí). Kočky domácí vykázány na dvůr.

Sobotní návrat do omické reality byl náročný. Manžel v pracovním oděvu chystal v kuchyni špízy na večerní grilování. Připadala jsem ji jako vyvrhel, který se na den vyhnul práci výletem na chatu, byť můj milovaný muž nic neříkal. Puberťák se začal balit na rybářský tábor, mladší dva potomci tahali kočky.

Provedla jsem rychlostní úklid a otočila asi 3 pračky prádla. Návštěvu jsem uvítala ve stejných kraťasech, ve kterých jsem opouštěla chatu, s neumytou hlavou (zato s vytřenou podlahou) a při bližším zkoumání stále s rybím odérem na rukou. Naštěstí mě neočichávali. Děti si večer náramně užily a vydržely pokřikovat na trampolíně asi do půl desáté.

V neděli ráno prcek a dcera spali ještě v době, kdy manžel s puberťákem již byli na cestě na Katlov. Venkovní rolety mají něco do sebe – pokud je stáhnete, ráno vůbec nenastane. (V zimě to nebude takový rozdíl.) Nakonec děti pravděpodobně probudily až kočky, když jim začaly skákat po hlavách.

Bylo milé, že se se mnou chtěl puberťák loučit; mávala jsem mu v noční košili na ulici před průjezdem, což vzhledem ke své stydlivosti opravdu dělám zcela výjimečně. Po odjezdu chlapů jsem umývala hory nádobí z včerejší návštěvy. Začíná mi trochu (vlastně hodně) vadit kuchyň s nedostatkem pracovní plochy a bez myčky; nicméně řešení v nedohlednu. Takže rovnám skleničky na odkapávač a pokud se nevejdou, kladu na pracovní plochu utěrku a pokračuji na ní. Občas mám i utěrky dvě, ale víc se toho na linku už prostě nevejde.

Při pozdní snídani jsem seděla na posteli v naší kuchyni (nyní kombinované pouze s ložnicí) a trpělivě sundávala dolů kočku, která mi opakovaně lezla až do misky s müsli. Asi ji to naštvalo, protože za chviličku se mě prcek bezelstně zeptal, „Co to tady smldí?“ a ukazoval na mokrý žlutý flek na peřině. Letěla moje miska, chytla jsem obě kočky (jak jsou černé, úplně je nerozlišuji) a strčila jim čumáky do počůrané peřiny. Něco jsem křičela a pak letěly kočky. Nedokážu posoudit, zda takové situace někdo zvládá lépe, nikdy jsem nikoho v obdobné neviděla. Definitivně jsem se však utvrdila v přesvědčení, že kočky musí z domu. Křičela jsem ještě dlouho potom. Dcera to oplakala. Mně bylo taky smutno, ani nevím, zda jsem litovala dceru, koťata nebo sebe. Návratem k činnostem jako je vaření a praní jsem se trochu zklidnila. A poslala SMS autorovi myšlenky o těchto domácích "mazlíčcích", že kočky doma dál nesnesu.

Po návratu domů manžel za pomoci obou přítomných dětí vyklízel přístavek ve dvoře, aby v něm kočky mohly přebývat. Přemístili jim tam pelíšek, misky i kočičí záchod. Uvidíme, jak to bude fungovat. Nejsem si jistá, zda to s dcerou domysleli, jelikož jí dovolil, že v noci můžou kočky spát u ní v pokoji. Co budou dělat, pokud na ně v noci dolehne potřeba vyměšovat, mi není vůbec jasné.

V čase, kdy se dcera s tatínkem věnovali zútulňování budoucího kočičího příbytku, jsem vyklízela naši soukromou potravinovou banku. Respektive jsem si tím začala. Skutečnou spíži budeme mít v místech, kde původní majitel plánoval druhou toaletu; jen je třeba probourat dveře, postavit příčku a přeložit elektro- a vodoistalaci. Současný skládaček potravin (a řady jiných věcí) má v budoucnu zcela zaniknout, protože příčka oddělující ho od obýváku se zbourá. (Tedy pravděpodobně ne sama.)

Abych udělala alespoň první krok, rozmístila jsem část věcí na různá místa po domě a přesunula první regál s potravinami. Samozřejmě metodou „per partes“ – všechno ven, přemístit regál, přemístit původní obsah a vše uložit. Manžel byl z mé činnosti nešťastný a já z něj. Tento víkend nám komunikace poněkud vázne a NIKDO z nás za to nemůže.

Potřebovali bychom harmonogram logicky navazujících prací, na kterém bychom se oba shodli. Zatím však shoda příliš nepanuje. Není to například ani dva týdny, co jsem uklízela v komoře a nedokončené koupelně. Instrukce zněla „Hlavně mi nevyhazuj žádné bedny“. To jsem splnila, racionalizovala jsem jejich uspořádání, vytahala jinam oblečení a boty, krabice ponechala. A nyní se dozvím, že se prázdné bedny (ty pečlivě přeskládané!) vlastně klidně můžou dát do místnosti naproti přes dvůr. Můžou, to nepochybně, ale nemyslím, že to budu dělat já...

V mezidobí jsem dokončila postupné praní počůrané peřiny, ložního prádla a potahu matrace. Obrala jsem na chatě ulovené ryby, ze kterých je po upečení a přidání pár ingrediencí výborná pomazánka. (Někteří naši kamarádi už při samotném navíjení udice radostně halekají, shánějí pečivo a tvrdí, že to v podběráku je pomazánka. Patent na ni má však moje sestra.)

Ostatní ryby jsem – nerada, protože to považuji za znehodnocení – uložila do mrazáku. Na tradiční „letní Vánoce“, spočívající v klasické štědrovečerní večeři servírované v poledne na oslavu ulovení prvního kapra, nebyl letos čas ani nálada. I když dceru to trochu zklamalo, těšila se zřejmě na bramborový salát.

Odpoledne jsme téměř překvapivě dokázali doma i kooperovat - lepili jsme poslední fototapetu u dcery v pokoji. Plni zkušeností z předchozích dvou místností jsme ji nalepili profesionálně, po řádném přeměření všech šířek a délek a také sklonu stropu i přilehlých stěn. Lepidlo vystačilo. Škoda jen, že v nejbližších několika letech žádnou další téměř jistě nenalepíme. Končili jsme debatou, zda přebytky ořezávat po zaschnutí lepidla nebo ihned. Já byla pro zasychání, manžel pro okamžité řešení. Zvítězil včetně realizace.

Závěrem jsem odkráčela do koupelny smýt lepidlo z rukou a nohou (důsledek lepení v kraťasech), namalovala si něco na obličej, vyškrábla kus lepidla z vlasů a oděna do šatů zamířila do Brna, podruhé na letošní Letní scénu, a to v doprovodu maminky svého muže. Jen jsem si zapomněla dát večeři, byť dětem jsem pečivo rybí pomazánkou před odjezdem pokryla.

Autor: Jana Kozubíková | úterý 17.7.2018 8:04 | karma článku: 12.89 | přečteno: 361x

Další články blogera

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 129 |

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXX.

Na neoprávněnou kritiku tempa rekonstrukčních prací reagoval choť defenzívně výkopem obranného příkopu.

25.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 187 |

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXIX.

Abych se vyrovnala organizačnímu talentu milého chotě, svolala jsem sraz dávných účastníků lyžařské rekreace.

22.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 219 |

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXVIII.

Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.

20.3.2024 v 22:00 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 243 |

Další články z rubriky Brno

Horst Anton Haslbauer

V hicu dnešních dnů

Rád zavzpomínám na sníh. Mladšímu bráškovi jsme pomáhali stavět srubovou chatu na Stříbrné u Kraslic. V zimní čas jsme tam jezdili lyžovat na kopce vedle chaty. Děti se to tam teprve učily a my dva s bráchou tam spalovali

2.7.2022 v 7:16 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 284 | Diskuse

Martina Burýšková

Dřinu, nebo raději inspiraci?

Ráda zkouším nové věci. Díky tomu mám možnost se potkávat s inspirativními lidmi. Poznávat jejich odlišné úhly pohledu, zkušenosti, rozšiřovat si obzory a přijímat od života výzvy, o kterých jsem si dřív třeba jen nechávala zdát.

23.6.2022 v 11:19 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 195 | Diskuse

Martina Burýšková

Adrenalin? Bungee jumping Brno je v Česku legendární

Pro někoho šílenství, pro jiné návykový adrenalin. A co vy? Znáte ten pocit, kdy vám srdce buší nadoraz, tep se zrychluje a napětí roste a... JUMP! Nepopsatelný let střemhlav dolů, uvolnění a nálož endorfinů, které zaplaví tělo.

23.6.2022 v 10:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Lidé zasadili desítky nových dubů. Cílem akce Stromy pro Brno byla pomoc brněnským lesům

Na místě, kde kdysi stál smrkový les, dnes rostou nové duby zimní. Zasadit si vlastní strom mohli návštěvníci sobotní akce Sázíme stromy pro Brno. Tu pořádala společnost Lesy města Brna v oboře Holedná.

9.5.2022 v 13:07 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 134 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Jízdu mezi stromy si v novém brněnském pumptracku užijí i nejmladší

V brněnské části Bystrc město otevřelo vítězný projekt participativního rozpočtu Dáme na vás. Dráha, která je plná vln a prudkých zatáček, umožňuje aktivní relaxaci v přírodní památce Pekárna.

3.5.2022 v 15:46 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 95 | Diskuse
Počet článků 502 Celková karma 12.29 Průměrná čtenost 316

Zážitky a postřehy matky tří dětí na cestě z moravské metropole do obce Omice. Co můžete očekávat, pokud opustíte panelákový byt a vrhnete se do rekonstrukce kouzelného staršího domu za městem a péče o rozlehlou zanedbanou zahradu.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...