kOmický blog XI.

18. 06. 2018 10:30:39
V připomínce dřívějších aktivit jsme přerušili budování domku a vyrazili navíkend na kola. Odpočinek jsme si následně řádně odpracovali. V zahradě se sázelo, rojilo i pohřbívalo; v domě se napravovaly škody a páchaly se další.

Abychom úplně neopustili dřívější aktivní život, přerušili jsme budování domku a vyrazili s kamarády na víkend Ke Kapličce na kola. Alespoň jsem se nemuseli stresovat tím, co dělníci dělají nebo nedělají. Ubytování domluvené asi třičtvrtě roku předem, pro 4 rodiny se shání komplikovaně i v méně žádaných lokalitách.

Navzdory včasnému domluvení jedna rodina přijela v polovičním složení („bez bab“) a druhá se dostavila v pátek v plném počtu, aby v sobotu ráno holky odjely s návratem kolem 22 hodiny večerní. Nicméně my jsme si jako rodina víkend užili v plném počtu s převážně kladným hodnocením. Cyklistické trasy příznivé, prcek poprvé šlapal na kole (na tyči za tatínkem), rybáři chytili velkého jesetera, ve wellness odpoledne prázdno a prohlídka sklepů s degustací a sympatickým průvodcem výborná (stejně jako sedm vzorků)... I pánové si přišli na své, neboť naši prořídlou degustační skupinku doplnily čtyři Slovenky na rozlučce se svobodou.

Víkend nezačal idylicky. Nejprve jsme zjistili, že nám Kaplička termínově koliduje s rodinnou oslavou šedesátin na Valaššku. Poté jsem nalezla na stránkách obce informaci, že budou přistaveny velkoobjemové kontejnery na odpad, přesně o víkendu, kdy jsme měli odjíždět (což mi vadilo víc než neúčast na oslavě). A odjíždět zrovna při první úrodě jahod...(vadilo nejvíce dětem)

Jako bonus na závěr jsem zapomněla kabelku, (kterou mi děti bůhvíproč přemístily z předsíně), s penězi i doklady; manžel se za mě musel na recepci zaručit. Když člověk balí na dvou místech, snadno se stane, že si něco nevezme. Ale víkend jsem přežila v jednom tričku i bez kabelky.

Velkoobjemový kontejner jsme nakonec využili. Pod vlivem nedávného úklidu četných zákoutí zahrady jsem donutila manžela naskládat dřevěné okenní rámy, zbytky kočárku z půdy, starou matraci a několik pytlů neidentifikovatelné směsi odpadu do dodávky. Před pátečním odjezdem jsme mezi nakládáním kol zaplnili jejím obsahem část jednoho z kontejnerů. Sice jsem na to byla oděná do šatů, ve kterých normálně chodím do kanceláře, ale účel světí prostředky.

Kvůli mým zoufalým pohledům (a blbým řečem) jsme ještě přidali do druhého kontejneru pytel stavebních zbytků, který ležel na zahradě, další molitan a starý koberec. U kontejneru nás potkali sousedé, kteří se zvesela ptali, zda „to je všechno, co vyhazujeme“. Jeden dokonce nabízel, že nám pomůže s odvozem. A chvíli jsem vážně uvažovala i o možnosti zůstat o víkendu doma a kontejner řádně využít.

V neděli proběhl návrat v odpoledních hodinách, což nám umožnilo ještě pokosit kopřivy v zahradě novou strunovou sekačkou. V tílku a krátkých kalhotách jsem nazula holínky a vyrazila na nevítanou zeleň. Účinnost strunovky výborná, jen v hlavě jsem připsala do už poměrně dlouhého nákupního seznamu položku ochranné brýle.

Manželovi se povedlo doplnit kontejnery další várkou odpadu, mně udělat salát, dětem obrat jahody a všem kromě tatínka vrátit se k babičce.

Ochranné pomůcky jsem zakoupila hned v pondělí.

Ve středu jsem na domku nevěřila vlastním očím. Minulý týden dělníci za 3 dny stihli dolít betonem jen jednu a půl podlahy, kterou předtím špatně výškově zaměřili. A to se jednalo o závratného 1,5 cm! Navíc betonem zacákali obvodové stěny místy až do výše patnácti centimetrů. Hodnotila jsem to, že si asi dělají srandu nebo zkouší, co vydržíme. Za tři dny bych tři pokoje (s míchačkou) zvládla vylít betonem i sama a bez ničení už hotového. Tuto středu mi opět připravili překvapení, když samonivelační hmotou pokryly celou podlahu pokoje s nepochopitelnou výjimkou čtverečního metru hned za dveřmi. Prý došla hmota... To asi spočítali hodně špatně, když to byl první pokoj ze tří.

V chodbě se prcek nivelačkou stihnul - hned po tatínkově příkazu „Tam nechoď!“ - projít a upadnout, takže jsem ho neplánovaně vyprala od hlavy k patě. V pátek byla stopa našeho dítěte i čtvereční metr za dveřmi samonivelační hmotou dolitý, pochopitelně s nerovnostmi na přechodu staré a nové vrstvy. Abych jim nekřivdila, pohnuli dělníci s průjezdem. Na dvoře se opět rozšířila betonová krusty na trávníku, jak občas někdo vypláchne kýbl. Snad alespoň hortenzii mi nezabetonují. Zatím se navzdory všem příkořím drží a snad i pokvete.

Na sobotu vyšla zase taneční soutěž bez společné dopravy, takže ráno zmizel manžel i dcera. Zato se objevili dělníci. Tentokrát tam s nimi zůstal i jejich šéf - páce jim šla hned lépe od ruky.

Synek starší přepnul do programu „zahrada“, celý den se vrtal v záhoncích, sázel rajčata, patisony a kde co, trhal plevel, dokonce se nechal sám od sebe natřít ochranným faktorem, jelikož slunce nekompromisně pálilo. Zato synka mladšího jsem nezodpovědně nechala půl dne hledět do obrazovky, protože jsem neměla čas se mu věnovat.

Vynášela jsem z jezírka, které vlastně jezírkem nikdy nebylo, cihly a vršila je v průjezdu. Některé jsme tam naházeli my při nedávném bourání komínu. Proč tam byly ty ostatní, netuším. Část se jich schovávala pod planým vínem, část v bezech u nádrže na dešťovou vodu. Bezy mi trochu při vyprošťování stavebního materiálu zavazely, ale pila si s nimi poradila rychle. Manžel v úterý vyzvedává opravenou půjčenou motorovou pilu, ale to už by bylo pozdě. Vzhledem k nedostupnému terénu jsem cihly nosila po dvou až třech v rukách, z bezového svahu ani od jezírka bych se s nimi na kolečkách nedostala. Nošení jsem prokládala věšením prádla a vařením.

Odpoledne se nám nahoře v zahradě rojily včely. Nikdy jsem to neviděla – nejdříve jich byla doslova plná zahrada a později se usadily na naší malé jablůňce. Prvně ve dvou skupinkách, později se sjednotily.

Druhý den ráno jsem pohřbila našich pět afrických šneků. Bylo mi z toho smutno. Převezli jsme je od babičky, koupila jsem jim lignocel a sépiové kosti, umístili jsme je do velkého terária; načež protestně usnuli. Jeden z nich před asi dvěma týdny vykouknul, pohrdnul salátem a zalezl zpět. Bohužel naposled - usnuli na věky, všichni.

Manžel ráno upozornil souseda včelaře, který si pak přišel pro včely. Objevil se jen s tradiční včelařskou pokrývkou hlavy a obličeje, ruce holé. Prý včely při rojení nepíchají. Asi měl pravdu, nikdo jsme si žihadlo neodnesli. Zato manžel přilákal asi tři klíšťata.

Byli jsme i na krátké exkurzi v sousedově zahradě – má to tam krásně upravené, stromy, trávníky, záhonky; na rajčatech už plody (byť zelené). Snažila jsem se nepropadnout depresi nad stavem zahrádky naší, která navzdory veškeré péči ze srovnání nevychází nejlépe. Manžel ale tento víkend dodělal plot na konci zahrady – konečně je kompletní, tedy pokrok; až na tu bránu. Ale i ta je v dohledné době k realizaci.

V neděli jsme měli dopoledne návštěvu – manželovi rodiče. Asi jsem seděla příliš dlouho na slunci, po obědě jsem v zahradě musela usednout, abych neupadla. Proto jsme vyhlásili polední klid a dvě hodiny největšího vedra zůstali v chládku v domě a koukali na seriály. Odpočinek je příjemný, když na něj dojde.

V chladnu mi otrnulo, což se projevilo tím, že jsem k večeru vzala kladivo a kleště a kovovou tyč a jala se rozebírat skleník, co není skleník. Přitom jsem přemýšlela, kolik „Potěmkinových vesnic“ jsme si to vlastně koupili. Konkrétně tato konstrukce ze starých oken sloužila údajně jako kurník. Na střeše plech, pod ním prkna. Starší syn se snažil mi pomáhat.

Bourání nám šlo o dost lépe, když manžel donesl páčidlo a sekerku. A taky pomohl. Práce to byla ohavná, byla jsem celá zpocená a pokrytá špínou; ale v závěru zůstaly okna zvlášť, rámy zvlášť, prkna zvlášť, plechy na zemi a místo té ohavné stavby jen tvrdá hlína na zemi. Rozbila se jen dvě okna. Nejmenší prcek rád rozbíjí sklo (na rozdíl ode mě), tak do větších střepů odborně udeřil kladivem a rozložil je na menší, které jsem v kolečkách odvezla.

Nejlepší je stejně práce, která je vidět! A snad se i trošičku přiblížila doba, kdy budeme všichni společně bydlet.

Autor: Jana Kozubíková | pondělí 18.6.2018 10:30 | karma článku: 10.74 | přečteno: 347x

Další články blogera

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 5.27 | Přečteno: 91 |

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXX.

Na neoprávněnou kritiku tempa rekonstrukčních prací reagoval choť defenzívně výkopem obranného příkopu.

25.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 183 |

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXIX.

Abych se vyrovnala organizačnímu talentu milého chotě, svolala jsem sraz dávných účastníků lyžařské rekreace.

22.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 219 |

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXVIII.

Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.

20.3.2024 v 22:00 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 243 |

Další články z rubriky Brno

Horst Anton Haslbauer

V hicu dnešních dnů

Rád zavzpomínám na sníh. Mladšímu bráškovi jsme pomáhali stavět srubovou chatu na Stříbrné u Kraslic. V zimní čas jsme tam jezdili lyžovat na kopce vedle chaty. Děti se to tam teprve učily a my dva s bráchou tam spalovali

2.7.2022 v 7:16 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 284 | Diskuse

Martina Burýšková

Dřinu, nebo raději inspiraci?

Ráda zkouším nové věci. Díky tomu mám možnost se potkávat s inspirativními lidmi. Poznávat jejich odlišné úhly pohledu, zkušenosti, rozšiřovat si obzory a přijímat od života výzvy, o kterých jsem si dřív třeba jen nechávala zdát.

23.6.2022 v 11:19 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 195 | Diskuse

Martina Burýšková

Adrenalin? Bungee jumping Brno je v Česku legendární

Pro někoho šílenství, pro jiné návykový adrenalin. A co vy? Znáte ten pocit, kdy vám srdce buší nadoraz, tep se zrychluje a napětí roste a... JUMP! Nepopsatelný let střemhlav dolů, uvolnění a nálož endorfinů, které zaplaví tělo.

23.6.2022 v 10:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Lidé zasadili desítky nových dubů. Cílem akce Stromy pro Brno byla pomoc brněnským lesům

Na místě, kde kdysi stál smrkový les, dnes rostou nové duby zimní. Zasadit si vlastní strom mohli návštěvníci sobotní akce Sázíme stromy pro Brno. Tu pořádala společnost Lesy města Brna v oboře Holedná.

9.5.2022 v 13:07 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 134 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Jízdu mezi stromy si v novém brněnském pumptracku užijí i nejmladší

V brněnské části Bystrc město otevřelo vítězný projekt participativního rozpočtu Dáme na vás. Dráha, která je plná vln a prudkých zatáček, umožňuje aktivní relaxaci v přírodní památce Pekárna.

3.5.2022 v 15:46 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 95 | Diskuse
Počet článků 502 Celková karma 12.17 Průměrná čtenost 315

Zážitky a postřehy matky tří dětí na cestě z moravské metropole do obce Omice. Co můžete očekávat, pokud opustíte panelákový byt a vrhnete se do rekonstrukce kouzelného staršího domu za městem a péče o rozlehlou zanedbanou zahradu.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...