kOmický blog VI.

Pokračování anabáze bydlení u babičky, náš zatímco domek ovládají stavební dělníci. Velikonoce a jiné...

Tento týden byl extrémně krátký. Děti měly ve čtvrtek velikonoční prázdniny. Dospěláci a prcek museli do práce a do školky. Na domku žádné zásadní posuny, staví se a nepřibývá to.

Ve čtvrtek odpoledne jsem s dětmi jela na domek sbalit věci s sebou na víkend – už dlouho jsme měli domluvené „hromadné“ Velikonoce na Vysočině. Balení bylo jako vždy dramatické. Děti si samy nejsou schopné v banánových krabicích na rozkopaném domku nic najít. Ani já nebyla příliš úspěšná -  dvakrát jsem přerovnala krabice s obuví, a přesto nenašla dceřiny pevné turistické boty. Místo nich jsem nabalila troje tenisky, aby je mohla průběžně měnit, když promoknou a budou se sušit. Při druhém přerovnání jsem našla i svoje goretexové boty a prckovi náhradní „kotníkovky“. Do batohu jsem naházela naše oblečení, přidala zimní bundy, rukavice a bačkory. Do tašky jsem shrnula základní potraviny (cukr, sůl, kafe a záložní těstoviny). A manželovi jsem sepsala seznam, co vzít ráno z ledničky. 

Pozamykala jsem všechny dveře (současný dočasný provizorní systém zamykání domku je poněkud komplikovaný, procházíme za skříní z ložnice a v přilehlé chodbě u kotelny se ve tmě trochu bojím), naložila auto, kterým jsem předtím při couvání trochu přeformovala hromadu písku, a vyrazili jsme k městu. Cestou ještě nezbytné mezipřistání v hypermarketu. Měla jsem představu, že obchod rychle proběhneme a půjdeme. Ale – jako obvykle při nákupech s dětmi – byla to naivní představa. Po hodině jsme odcházeli s vozíkem plným věcí, které jsem původně kupovat nechtěla, ale děti je považovaly za nezbytné. Mezitím jsem absolvovala dva hovory s manželem, který byl s kamarády po posledním hokeji v hospodě. Konverzace pro náhodného kolemjdoucího vyznívala pravděpodobně nesouvisle, něco ve stylu „Ano, máme sbaleno. Nakupuju. Do Kauflandu už nemusíš. Ne, tohle ti nekoupím. Tak si to tam dej. Promiň, jsem unavená. Zamkli jsme. Zavolej, jak pojedeš“. Pokladnou jsem prošla s vypětím všech sil.

Ale stálo to za to – pobyt od pátku do neděle: Krásné chatky na Moravci, rybníček chovný-lovný i s lodičkou, 5 rodin s dětma… A děti venku a v rybníce ulovily 3 kapříky. Několik výletů po okolí, večerní grilování... A hlavně – konečně všichni spolu, v teple, v chatičce se dvěma funkčními koupelnami! Prostě rodinná idylka.

Jediná vada na kráse víkendu byla, že nám u babičky umřelo morče. Čest jeho památce. V neděli po návratu jsme ho uložili na zahradě k věčnému spánku. Obě jsme s dcerou, které patřilo, brečely. Nakonec přišel i puberťák, vykopnul trs sněženek a donesl nám ho, abychom ho tam zasadily. Takové jsem měla plány, jak koupím kosu, abych mohla morčeti sušit seno a jak budeme pást morče na dvorku na trávníku… Ale možná mě dcera nakonec přesvědčí, že pořídíme hlodavce náhradního. 

Aby to nebylo jen smutné, nabarvila jsem vajíčka (potravinářským barvivem, barvu na vajíčka jsem nenašla), upletla mrskačku a rozvařila rýži na sushi. Tyto činnosti jsem proložila řevem na dítě, které tvrdošíjně běhalo po studené podlaze v ponožkách bez bot navzdory skutečnosti, že se teplota uvnitř budovy drží na stabilních 10°C. Alespoň že vajíčka se povedly.

Velikonoční pondělí jsme s dcerou strávily u bývalých sousedů v bývalém bydlišti, zatímco tatínek a kluci vykoledovali menší nůši vajec a sladkostí. Nemám tyto svátky moc ráda, ale za těchto okolností se (s trochou alkoholu) dají přežít. Idylický obrázek beránka na FB jsem posléze okomentovala titulkem „Velikonoce u babičky, ke které jsme se před měsícem na týden nastěhovali“. 

Týden po mrskacím pondělku uběhl rychle. V kolotoči mezi neustálým stlaním a rozestýláním gauče v maminčině obýváku stíhám plavat s nejmenším potomkem, vzdáleně sledovat ty dva starší, občas nakoupit a sem tam někoho namasírovat. A samozřejmě chodit do zaměstnání.

Ve středu mě vzal manžel „na rande“ – na naši stavbu, kde se to odpoledne sešlo několik účastníků rekonstrukčního procesu; současných i budoucích. Vyslechli jsme řadu protichůdných názorů – na téma nerovností na střeše, zvlnění okapu, oblouku na čelní stěně a různých dalších. Přislíbili jsme nějaké platby. Hlavně, že charakter nemáme pokřivený. A klempíř – „okapář“ nám pošle nabídku.

V pátek mě poněkud rozladila doručená smlouva z nejmenované stavební spořitelny, která se asi tak výší 1,3 procentního bodu lišila od původní modelace úvěru. Pěkný podraz doplněný frontou na poště. Obálku jsem vztekle odložila, že se k ní vrátím později. 

V sobotu i neděli jsme denní dobu trávili na domku – tedy především na zahradě – a noci u maminky, která raději odjela na chatu dodatečně oslavovat narozeniny. Alespoň jsem jí v sobotu ráno po bytě vysála psí chlupy a naše drobky, aby to nemusela dělat ona. Příště zkusím umýt okna…

V domečku stále probíhaly stavební práce a bylo opravdu krásné jarní počasí; zahrada se přímo nabízela. Rozlohou je obrovská, ale práce na ní jsou (zatím) docela vidět. A to se mi líbí. Líbí se to i klukům. (Dcera byla v sobotu většinu dne na taneční soutěži.) Začínají nám kvést kytky a ze země občas vykoukne i něco zcela nečekaného (třeba pivoňka). Vykopali jsme bodláky, pohrabali suché listí, spálili suché zbytky rostlin, posbírali tašky a cihly povalující se mezi záhonky. Taky jsme s manželem spravili kousek plotu. Ale zatím zahrada stále skýtá prostor k návštěvám i široké veřejnosti. Naštěstí zas tolik lidí polní cestou za zahradami nechodí.

Na domku nás navštívili tchán s tchýní a také švagr z manželovy strany se švagrovou. Legrační, zase nám každý doporučoval a kladl na srdce něco jiného… Musíte to dodělat. Nepůjčujte si peníze! Musíte mít klimatizaci. Budete mít krb nebo kamna? A co ta terasa? A pergola? Neodvážejte suť, můžete ji přesít a použít na …. Tolik dobrých rad! (Nevím, jestli se tolik o nás bojí, nebo tolik podceňují naše duševní zdraví.) I moje maminka dokáže vznášet ke své čtyřicetileté dceři (a matce 3 dětí) dotazy jako „Udělalas dětem svačinu?“ a „Vzalas do školky tepláčky?“ Ale chápu to, proto nekřičím, ale odpovídám…a někdy raději mlčím. Nejspíš budu v jejím věku dělat to stejné.

Pozitivní zpráva z víkendu - naše děti budou mít dalšího bratrance nebo sestřenici. Švagrové jsme vykopli sedmikrásku, o kterou projevila zájem, a přidali bonboniéru. Důvod oslavovat.